Deep Blue

Zase moje typická nálada. Je po škole, jdu městem a dívám se kolem sebe. Chvíli na chodník a chvíli na oblohu. Všude je tolik lidí a přitom mi nikdo nepomůže. Jsem sám uprostřed davu, který mě táhne kamsi k nádraží.

Těžký mraky mi leží nad hlavou se svým berlínsky modrým odstínem melancholie Jsou tak nízko že cítím jak mě tlačí tlačí na mou bolavou hlavu Lidi kolem jdou jakoby nic Na chvíli oči se setkaly hezká řekl jsem si co si řekla ona? Nevím jestli to chci vědět nemám ani sílu se usmát Asi půjdu do hospody jako na zpověď Mraky jsou čímdál níž čekám déšť co všechno spláchne

---