Jaro

Není to sice moc aktuální, co se týká času, ale téma je dle mého názoru aktuálnější stále víc. Ať se Vám všem líbí!

Je jaro. Je konečně to vytoužené jaro. Sluníčko svítí a hřeje, jakoby chtělo dohnat to, co od prvního jarního dne zameškalo. Lidé svlékají těžké kabáty a doufají, že už je nebudou muset hned tak vytáhnout ze skříně. Příroda se probouzí z dlouhého spánku. V parku voní fialky a na keřích se objevují první zelené lístky. Dva kosíci se spolu tahají o žížalu. Svět se najednou zdá hezčí a život veselejší. Na travnatém plácku před panelákem je živo. V krásném jarním odpoledni si děti hrají. Kluci cvrnkají kuličky, honí se s míčem, jezdí na kolech. U pískoviště sedí na lavičkách maminky a povídají si. Jedna uspává svou ratolest v kočárku, druhá s pýchou hledí na svého potomka, který buduje cosi z písku a neúnavně do toho plácá lopatkou. Kousek dál, na betonovém kousku země, si dvě děvčata namalovala panáka a vesele skáčou. Právě se něčemu začala smát. Za oknem bytu v prvním patře šedivého paneláku je vidět hlavičku malého hošíka. Dívá se pozorně na děti a sleduje jejich hru. Už se maminky neptá, proč si nemůže hrát s nimi a běhat venku. On už to ví. V okně se za ním objeví mladá žena. Spolu se dívají. Hlavou jí prolétne vzpomínka. Na to, jak se vždycky moc těšila na jaro. Na to jak, seděla také u pískoviště, nejdřív s kočárkem, pak s cvrčkem, který se čile měl k světu. Jak spolu čekávali na tátu, který okolo pískoviště chodíval z práce domů a malého brával na ramena. Pak se zachvěje při vzpomínce na první záchvat svého synka. Na krušné chvíle v nemocnici, na dlouhé čekání a krutý verdikt lékařů. Těžká pylová alergie. Co následovalo, je jako zlý sen. Dlouhé dny strávené na nemocničním lůžku, spousta vyšetření, množství spolykaných prášků a medicín. Nakonec i odchod táty, který neunesl skutečnost, že z jeho syna nikdy nebude slavná fotbalová hvězda. Žena s láskou pohlédne na svého drobného, neduživého synka. Panebože, co budeme dělat. Po těch lécích zase nebude nic pořádného jíst. Potřeboval by jít ven, na vzduch. To moře by mu určitě moc pomohlo. Ale jak to udělat, teď mám neplacené volno a z čeho bych zaplatila pobyt. Táta by určitě mohl přidat, ale našel si novou rodinu. Jsem ráda, že dá, co musí. Ještě štěstí, že malý zatím nechodí do školy. Co bude za rok, nikdo neví. Takové neradostné myšlenky se honí ženě v hlavě. Pak se malinko usměje a pohladí synka po vláscích. „Chceš, udělám ti pudink s čokoládou. Ten máš rád," skoro žadoní žena. Chlapec se podívá velkýma modrýma očima. Žena v nich nevidí žádné nadšení při představě lákavé pochoutky. Dítě vycítí, že by mamince to udělalo radost a rychle kývne. Žena si povzdychne a jde do kuchyně. Hošík k sobě ještě více přitiskne plyšového opičáka a dál hledí z okna na hrající si děti. Je jaro. Konečně je to vytoužené jaro. Svět je najednou hezčí a život veselejší.

---