Tady a teď

Netvoř, když jsi na plech. Tvoř, když je plech pěkně teplý, a když ho vyndavá z trouby roštěnka v zástěrce,  která vzadu uvázaná na mašličku dává tušit nožičkám nesměle zavinutým, že je na obzoru strejda, který je zahřeje.
A pak s výrazem plným pochopení přítulnost dostane čtvrtý rozměr. To nejlepší z krajin hladkých povrchů zaoblených průsvitnou vůní, přikrčená vášeň v imaginárním prostoru mozkového krásna. Na plechu švestková bublanina ze švestek od sestry šestky z kostky od člověče rozhlédni se po světě ty troubo a jukni na to jak to tu kvete nezávisle na čase, produktu dávno zapomenutých civilizací. Bobře z vysočiny, stejně jako Ty, teto sovo z podhůří sdílíme tento svět a je nám tady fajn, co... ?

---