Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
- Slyšelas ty fauny, již v houští neurčitě
a s nimi víly, jak cos sobě si vřískli?
- Ach, ano, víš přece, byl tak křehounký klid,
měla jsem trochu strach, radš chytla pevněji tě...
Beztoho nechali nás blízko k sobě jít, viď?
Kdoví, co zrovinka měli ti dva v skrytu tam.
Myslíš snad má milá, že tu jejich líbánkám
ve večerním hvozdu bledá zapletla se niť?
- Snad. Možná, já nevím...Bylo to tak podivné,
...ale krásné!, myslím, že oni milují se...
- Jak hebce jsi řekla: ...že oni milují se,
kdyby NÁS faunové viděli na sklonku dne
teď myslím si a ty? - Též něco takového.
-Sníš? -Ano. - Tedy pst? -Ještě dlouho snila bych,
je mi dnes tak dobře, a z těch skřeků faunových
skor motá se mi hlava. - Kdoví, co, sladká, něho,
co jen řekli by si, než v pelechy půjdou spát
provoněné listím a před políbením...
Mlč..., prosím, a pojď dál, miláčku já věřím,
že chutě vřískli by: oni milují se. Snad.
Písmák