Velký úlid v jedné malé duši...

Zatlučte mi do prsou skobu

kde oběsím torza svých lásek

a pak budu chodit po rukou

až vytrousím ze stokrát přešívaných kapes

všechny zbylé střepy lakované vzpomínáním

které jsem si roky tajně schovávala

abych si jednou, až bude nejhůř

slepila chromého berana

na důkaz své vlastní existence