Odrazy

Můj první pokus o báseň, proto prosím o shovívavost... Věnuji ji své neteři Monice, pro kterou je dnešní den tím svatebním.

Podíval jsem se do tvých očí. Neviděl jsem v nich však nic z toho, co tak krásně opěvují básníci. Podíval jsem se znovu. Oči se ti zaleskly a já jsem celý udivený v nich zahlédl … sebe. Usmála ses. V tom úsměvu bylo něco tajemného, kouzelného. Usmál jsem se taky. Jako bych se v tvém úsměvu zahlédl. Mlčky jsme se na sebe dívali. Kdysi jsem viděl známý obraz od ještě známějšího malíře. Zůstal mi v paměti. Rudé slunce se odráží v modravé vodě. Žhavý oheň touží po chladném živlu. V tvém srdci hoří láska a touží po mém všeobjímajícím já. Nebo je to naopak? Odrážíme se jeden ve druhém. Jsme my dva a zároveň jen jeden. Kdykoli se na tebe podívám, vzpomenu si na ten obraz. Tak, jako jsou slunce i voda věčné, ten odraz naší lásky v nás navždy zůstane.

---