Ostrov zakletého prince, část 7.

Nevěděla co má dělat, když se na ni tak díval. Dlouho a vytrvale. Zamrazilo ji z toho pohledu v zádech. Cítila zvláštní šimrání, postupující od zátylku dolů k páteři a od páteře po vnitřní straně stehen, až ke konečkům prstů. Byla tma

a vzdálenost několik metrů, přesto ten pohled vnímala docela jasně.

Nevzmohla se na víc, než strnulý poled a zamávání. Teprve pak zavrčely motory a člun s Rickem se začal vzdalovat.

Konečně, oddechla si. Co to mělo u všech kokosových ořechů znamenat.

Ricardo Valdez byl překvapen její reakcí na své popichování, o tom nebylo pochyb. Ale to, jak se na ni díval s tím nemělo nic společného. Věřila, že se vyzná v lidských pohledech i povahách, ovšem Rick byl pro ni naprostou záhadou.

Slunce už stálo vysoko, když se Klára probudila. Odhadla, že bude těsně před polednem. Rozespale vytápala ze stanu ven

a málem zakopla o Andreu, sedící před vchodem.

"Ahoj," pozdravila.

Andrein pozdrav nebyl skoro slyšet.

Klára si všimla, že má uplakané oči.

"Chceš si promluvit?" nabídla se přátelsky.

"Ani ne, ale díky," pousmála se Andrea.

"Ahój, vy ranní ptáčata," řekli oběma dívkám a uháněli o závod k moři.

"Spíš polední ptáčata," podotkla Klára, ve snaze Andreu trochu povzbudit.

Ta se ale tvářila najednou nepřístupně a nenávistně. Na pozdrav přátel ani neodpověděla.

Moře dnes nebylo tak klidné a zvedal se silný vítr. Byl ale tak teplý, že měla Klára pocit, jakoby na ni někdo foukal teplý vzduch z fénu. S českými lednovými severáky se nedal vůbec srovnat. Ale byl velmi příjemný v tom vražedném horku.

Domnívala se, že se na slavnosti po té, co odešla něco přihodilo a zdálo se, že jediná Lucie o tom nic neví. Brebentila jako

o závod, jak jinak, než o Ricardovi.

"Je to určitě děvkař, ale mně to nevadí," oznámila s plnou pusou. "Bohatě by mi stačila jedna noc s ním."

"Proč teda nejdeš za ním a neřekneš mu to. Jistě bude souhlasit," vybuchla Klára nakvašeně.

ale pak se zakousla do dalšího krajíce.

"Co vyšiluješ?" napomenula Kláru. "Ty snad žárlíš, nebo co."

"Nežárlím," odsekla na obranu. "Sukničkáři mě nepřitahují."

Lucie si vzala na sebe své nejlepší šaty a motorový člun. Byla to velmi sebevědomá dívka. Klára se s ní nemohla měřit. Nevěřila si ani z poloviny jako ona. Zato věřila tomu, že bude mít Lucie Svobodová u Ricka úspěch a z nějakého důvodu

_

Pozdní odpoledne bylo povzbuzující. Chladivý vítr přicházející od moře ho osvěžil, stejně jako sprcha,

kterou si dopřál před chvílí. Seděl v proutěném křesle na terase pod deštníkem a jeho mysl byla jasná a střízlivá.

Právě přemýšlel, že by malá sklenička neuškodila. Ve skutečnosti se snažil tohoto návyku zbavit,

ale zatím se mu to nedařilo.

Už o chvíli později však zjistil, že z jeho plánu nebude nic. Za útesem se vynořil motorový člun s hnědovlasou dívkou

na palubě. Když přirazila k molu zjistil, že je to koketka Lucy.

Lucy vystoupala po schodech k němu na terasu. V duchu ocenil její půvaby, které obzvláště vynikaly v obepnutých žlutých šatech. Tak průsvitných, že by si troufl odhadnout i barvu jejích plavek, které měla pod nimi.

"Kromě toho, že je v táboře zábava, jako na pohřbu nic. Toužila jsem po lepší společnosti a tak mě napadlo,

že tě navštívím a pobudu tím pádem u opravdického chlapa," vysvětlovala bez rozpaků a obdařila Ricka tím nejzářivějším úsměvem.

"Hm a jak podle tebe vypadá opravdovej chlap?" zeptal se se zájmem.

Pouhé dvě minuty konverzace mu stačily k tomu, aby zjistil proč za ním Lucy přišla.

"Musí být nejmíň o deset let starší než já, opálený, svalnatý, dlouhé vlasy a především musí být inteligentní

a chovat se dospěle a hezky k ženám," dozvěděl se.

Lucy měla opravdu dokonalou představu o tom, jak by měl vypadat muž jejích snů.

"Obávám se, že tady žádného Tarzana nenajdeš," řekl jí.

"Nevadí. Spokojím se s tebou," pravila bez obalu.

Ricardo obdivoval její přímočarost, ale obával se, že ji bude muset zklamat. A to na celé čáře. Možná by nepohrdl její společností, kdyby měl vypito, ale takhle....

Děvče se zamyslelo.

"Ráda přijímám pozvání na něco ostřejšího.Whisky bude skvělá," řekla nakonec.

Chce mě opít a dostat do postele, blesklo hlavou Rickovi, když nesl drinky na terasu.

"Tak na zdraví," přiťukli si.

Lucy netušila, že v Rickově sklenici je pouze ledový čaj. Nechtěl se opít a skončit v náručí téhle smyslné a sebevědomé děvy. Jak se ukázalo, byla zdatná pijanka. Ještě po čvrté skleničce byla úplně fit, ovšem čím dál odvázanější. Ani nevěděl,

"Co je?" vztekala se. "Nelíbím se ti? Aha, jsem asi moc bílá, ty máš raděj čokoládu, já zapoměla."

Ricardo ztuhl. Ihned pochopil, na co naráží. Lucy viděla, jak zbalil Keshu a zmizel s ní v lese. Je možné, že ho viděl i někdo jiný, třeba Claire. Nejspíš celá ta povedená parta. A Lucy mu to dala pěkně sežrat.

"Hej,"zakřičel na ně. "Vemte si vaši kamarádku a příště se mi zdaleka vyhněte. Mám vás po krk, mládeži. Snad si zasloužím trochu klidu."

První přispěchala Claire a pomáhala Lucy z člunu.

"Je mi zle," oznámila dívka a uháněla k lesu.

_

"Máte mě za pokusnýho králíka, nebo co?" běsnil Rick.

Klára sebou vyděšeně trhla. Ricardo Valdez opravdu zuřil. Takového ho ještě neviděla.

"Čí to byl, krucinál nápad, poslat na mě tu nymfomanku?"

Nikdo se nezmohl na slovo. Andrea s pláčem utekla, Patrik se rozběhl za ní a Jana zmizela ve stanu. Takže terčem Rickova hněvu se stala Klára.

"Nezlobte se, ale z ničeho nic se rozhodla, že vás navštíví a nenechala si to vymluvit. Pořád dokola mluví o tom, jakej jste sexy chlap. Nejspíš se rozhodla vás ulovit."

"Jo, tak to máš pravdu a přestaň mi už konečně vykat," nařídil jí. "Nejsem tvůj dědeček, jasný?"

"Jasný," kývla Klára.

Strach ji opustil. Právě zjistila, že pes jen štěká a nekouše. Zdálo se, že se trochu uklidnil, protože přestal bouchat pěstí

do člunu.

Kláru najednou přepadl šílený záchvat smíchu, když si představila, jak se asi Lucka sápala na Ricka. Smála se a nemohla přestat.

Ricardo Vadez ztratil svůj vzteklý obličej a v koutcích mu začalo cukat. Nakonec se rozchechtal také, ač nechtěl.

"Mohla by ses se mnou vrátit pro váš člun?"

"Jistě," souhlasila.

"Jestli nespěcháš, připravil bych něco k jídlu a pomerančový džus," navrhl Rick z ničeho nic, když uvázal člun k molu.

"A nemáte, totiž nemáš strach, že se na tebe taky vrhnu?"

"Myslím, že jsi velmi seriozní," usmál se Ricardo a nabídl Kláře čokoládové bonbóny.

Byly skvělé. Milovala čokoládu a mohla si dovolit sníst jí jakékoli množství.

"Jsi tak dobře zásobený, až mě to udivuje. V těchto končinách," poznamenala uznale.

"Všechno mi vozí jeden místní obchodník. Dokáže sehnat i nemožné," vysvětloval Rick.

Klára dojedla poslední bonbon. Byl plněný oříškovým krémem.

"Chtěla bys ještě?" zeptal se jí.

"Raději ne, díky. Ale ráda bych si zaplavala s Máriem, když dovolíš," požádala Ricka.

"Jistě, pokud tam bude. Já zatím připravím salát."

"Ale pro mě ne, jsem plná."

Když si vzpoměla, s jakou parádou vyprovodil Lucii. Jenže ona si, pravda nikdy nebrala servítky, co se chlapů týkalo

Dokonce líp, než v táboře. Rozhodně by se nebránila tomu, strávit zbytek prázdnin v jednom z Rickových pokojů

pro hosty. Bylo by to něco docela jiného, než spát ve stanu plném nejrůznějšího hmyzu, který Klára nesnášela. Neměla klidu, dokud svůj spací pytel vždy před spaním řádně nevyčistila a neujistila se, že se v něm neukryl žádný pavouk.

"Na co myslíš?" zeptal se Rick.

Zdálo se, že ho to opravdu zajímá.

"Právě mě napadlo, jestli není moc náročné udržet v tak velkém domě pořádek."

"Dá se to zvládnout," zasmál se.

"Abych šla. Ostatní mě jistě čekají a nerada bych, aby si o mně mysleli něco špatného," vysvětlovala.

"Nebo spíš o mně," ušklíbl se Ricardo.

"Připadala jsem si tu jako princezna na dovolené. Díky, Ricku za příjemné odpoledne," loučila se, i když nerada.

Tak trochu doufala, že ji Rick bude zdržovat. Nechtělo se jí ještě opustit tento pohostinný dům a dnes velmi přívětivého hostitele. Jenže on neříkal nic. Jen jí pomohl do člunu a odrazit od mola. Dlouhou dobu se jí nedařilo nastartovat motor,

ale nepomohl jí. Jen stál a přihlížel.

"Byl bych rád, kdybys mi zítra dělala společnost při sbírání korálů," řekl jen.

"Ale já.... já se neumím potápět," bránila se užasle.

"Naučím tě to," nabízel jí.

"Nesmysl. Pomůžeš mi. Bude se ti to líbit. Jsem sice rád sám, ale tvá přítomnost je snesitelná. Nemám rád jen lidi, co plácají nesmysly a nevědí, kdy mají přestat s mluvením. No tak, Claire. Přece mi nedáš košem."

"Ale co ostatní?" namítala.

protože jsou moc hluční a já jsem z toho nervozní," vysvětloval Rick upřimně.

"Tak dobře. Tvou nabídku přijímám."

"Vyzvednu tě zítra hodně brzy ráno. Poplujeme na sousední ostrov, tady korály nejsou. Je to dlouhá cesta,

tak si vezmi všechno, co budeš nezbytně potřebovat, budeme pryč celý den. A o jídlo na cestu se nestarej, to zařídím."

"Takže přátelé?" natáhla Klára ruku.