Ve stínu olivy

Život mě unavil, mám sotva tolik sil,

k tomu se od stolu zvednout a jít.

Bavit se není s kým, škoda, že netuším,

proč nechci nic z toho, co měl bych chtít.

Můj plášť má spoustu děr, směje se krupiér,

když házím do banku poslední cent.

Převrhnu kalamář, neznám už slunce zář,

prázdnota špatný je medikament.

Do stínu olivy, omýván přílivy

ulehnu ke spánku v duhový klid.

V očích sůl z Afriky, v ústech chuť papriky,

nebudu mrtev a nebudu žít.