Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mýtus o intelektuálech

14. 08. 2004
3
0
2377

Kdysi jsem se učil, že intelekt je spojen s údivem. Čím víc intelektuálů potkávám, tím spíš se mi zdá, že vyměnili údiv za pohrdání...

Je-li člověk hravým tvorem (snad ano), pak se to týká i části lidstva zvané intelektuálové (doufejme), jejíž hry se vyznačují zvláštní uzavřeností, která je živena z obou stran: jak jimi, tak kolemjdoucími. Věřím, že je na každém, jak moc se přiblíží hranici tohoto hřiště a stejně tak věřím, že pohybovat se na této hranici – mezi veřejným a akademickým, laboratoří a domácností  – je vzrušující a přínosné. Koneckonců sláva řecké filosofie, silného to pramene Evropských dějin, začala na hranicích Malé Asie a až dvě století po jejím zrodu definoval Athéňan Platón roli intelektuála ve společnosti. Ve slavném jeskynním obraze je to filosof, kdo se vrací zpět do jeskyně, aby z temnoty vedl lidi na světlo. Intelektuál je tu od toho, aby kolemjdoucí vtáhl do hřiště a naučil hrát nové hry.

Jiný intelektuál, tentokrát Newyorčan dvacátého století, příběh poopravil: intelektuál je tu od toho, aby se vyhrabal z jeskyně, vzal si striptérku a umřel ve čtyřicíti na infarkt. Woody Allen ve své povídce docenil tu pasáž Platónova podobenství, která mluví o nevlídném přijetí filosofa jeskynními lidmi, jejichž oblíbenou hrou jako by bylo likvidování těchto navrátilců.

A konečně, čeští intelektuálové z Akademie Věd sdruženi do spolku Sisyfos, obohatili symboliku jeskyně étosem marné, ale vytrvalé snahy. Zkrátka, intelektuál je tu od toho, aby měl s jeskynními lidmi trpělivost a účastnil se odsunu jeskynního lidu na hřiště před jeskyní, kde se opravdu hraje o Pravdu, Dobro, Krásu – záleží zda daný intelektuál preferuje vědu, moralizování nebo se věnuje spíše estetice a kritice. Každý sestup do jeskynně je provázen marností a namáhavým přivykáním na jeskynní nedokonalosti, hloupé hry a jiné výmysly. To vše je však vykoupeno pocitem účasti na konečném řešení problému jeskyně, o čemž někteří z nich říkají, že je to další krok evoluce. Každý další Sisyfos může být hrdý na to, že i on svůj čas obětuje službě budoucím generacím, které již snad s jeskynními lidmi a jejich naukami nedojdou styku.

Před sto padesáti lety, tedy v období dosti intenzivního odsunovacího nadšení (což lze dokumentovat také zcela novým pohybem, totiž internování šílených a chudých v káznicích), vznikl na prahu jeskyně bastard, které si své bastardství nese ve jméně. Sociologii, tedy kříženci latinské societas a řeckého logos, jako by bylo souzeno přežívat na hranici mezi každodenností a výjimečností, vědou a politikou, domácností a laboratoří. Vždyť každý sociolog je součástí svého předmětu zkoumání, a tak vlastně ona hranice vede jím. A dodejme, že třeba čeští sociologové si prošli trpkou zkušeností, kdy přes tuto hranici přecházely dost těžké boty, což vyústilo v to, že sociologie jako věda byla nejprve zrušena, aby posléze mohla být zcela odtržena od reality a znovu založena jako vědecký marxismus, jehož úkolem nebylo nic jiného než měnit realitu.

Podobnou zkušeností prošel i polský sociolog Zygmunt Bauman, který se v závěru své knihy Myslet sociologicky pokusil nově definovat roli sociologa-intelektuála jako průvodce po realitě, který by měl ty, kteří o to mají zájem upozornit na zajímavé, ale i podstatné a třeba méně nápadné kouty jeskyně – neboť je to jeskyně, kde dlí předmět jeho zkoumání se svými nedokonalostí, hrami  a výmysly. V tomto obraze si intelektuál nemůže dovolit pohrdat světem jeskynně a dělat, že tento svět ve skutečnosti neexistuje. Jeskyně zasluhuje údiv. Jenomže někdy to vypadá, že intelektuála jako by definovala právě schopnost pohrdat a zásadně se nedivit: vše je přeci tak jasné. A jestli někdy poznání vzniklo z údivu, tak jen proto, aby vedlo k pohrdání.

Pokud jde o Sisyfa, je škoda, že akademici si nepřečetli celý jeho příběh. Kdyby to udělali, snad by se nehlásili k odkazu muže, který podle pověsti zapřel únos, jehož byl svědkem, za což měl být potrestán smrtí. Té se vyhnul lstí, aby pak došel v pravdě mýtického trestu. Sisyfos nakládal se svým věděním tak, aby prospělo hlavně jemu. Pro své účely nechal trpět dívku a dost nezodpovědně uvěznil smrt. Mezi Řeky proslul jako egoista a oportunista, nikoliv šlechetný zachránce.

Abychom našli Sisyfovi protějšek, dodejme, že v antické mytologii byl pánem horizontu Hermés, styčný bod obou světů – zjevného a nezjevného, božského a lidského. Přes všechny taškařice, které má tento smělý bůh na svědomí, dávám mu přednost.

 


Ostrich
30. 09. 2004
Dát tip
Když už tedy jsme u čištění jazyka - nějak se mi při čtení úvahy a reakcí udělala otázka: je důležité uvažovat o intelektuálech nebo o moudrosti? Co tě skutečně zajímá - intelektuálové z pohledu sociologa nebo moudrost a pochopení (...hermeneutika)? Co se týče těch osypek a pohrdání vůbec: Z jedné strany to sdílím. Z druhé strany se na to musím dívat tak, abych zjistil, proč takový postoj vzniká, k čemu slouží a k čemu může a nemusí vést... Řekl bych že největší poučení, vedoucí k odklonu od pohrdání, lze najít v studiu evoluce jako modelu vývoje složitých systémů. V evoluci nelze nikdy dopředu říci, co a jak v daném okamžiku JE či není užitečné - lze říci jen co BYLO skutečně použito. To, že evoluce pořád běží, že ji nezastavily žádné katastrofy, je možné jen díky obrovské diverzitě. Stejně tak obrovská diverzita memů uvnitř kultury může být zárukou přežití kultury v různých možných peripetiích. Tudy se mi zdá, že vede cesta k pochopení a k nepohrdání - i když zkoumající postoj tak trochu jako pohrdání vypadá, dívat se na lidi jako na objekt, jak se všelikam hemží a pachtí... - to ovšem jen tehdy, pokud stejně nezkoumám i sám sebe, pokud bych se stavěl do jakési neomylné a nadřazené pozice, pokud bych se stejně nedíval i na své vlastní hemžení a pachtění. Je to tak trochu postoj "všechno zlé může být k něčemu dobré a vše dobré může být k něčemu zlé" - ale pochopení, jak málo o realitě víme, je přece prapodstatou toho Sokratova "vím, že nic nevím", tedy pokud se budeme snažit z jeho obrazu odfiltrovat nehermeneuticky sebestředného a tím posléze totalizujícího Platóna. Sokrates lidmi podle mne nepohrdal - i když se jim smál. Obraz průvodce a komentátora, nikoliv násilného přesvědčovatele, to je jediná "moudrá" role intelektuála jako člověka, který se táže, i když ví, že odpověď je natolik pracná, že k ní ve většině případů nikdy nedojde. Platónská jeskyně je v tomto pohledu obraz "schválně jednostranný" a tím scestný - a neutuchající svár mezi Apollónem a Dionýsem, mezi krásou jednoduchosti a mezi "až hnusnou" životaschopnou složitostí, je v tom vysoce symptomatický. A samozřejmě hlasuji pro Herma - i když ještě raději snad pro Kaira.

katugiro
17. 09. 2004
Dát tip
Máš asi pravdu.

katugiro
16. 09. 2004
Dát tip
Uvítal bych například vyjádření autorova názoru na intelektuály, nebo čím se to v úvaze vlastně zabýval.

Ahoj. Nemyslím si o sobě, že jsem bůhvíjak zručný autor, ale na druhou stranu, jestli sis to jen tak přelít, tak máš asi fakt smůlu. V textu ke to napsáno, zejména v posledním odstavci. . Mohu tě ujistit, že za velkou částí textu stojí zkušenost a různá uvažování, rád tě s nimi seznámím. Pokud jde o tvé otázky, tak: Text pojednává o dvou přístupech, pojetích intelektuála a jeho role ve společnosti. Jeden je sisyfovský: intelektuál se marně snaží pozvedat okolí do výšin, kam se sám pílí (nebo intuicí) dostal. Protože - z různých důvodů (např. sklon lidí věřit v nedokazatelné entity a řídit jimi svá jednání) - se mu to nedaří je zklamaný a lidmi pohrdá. Druhý způsob je ten můj oblíbený, symbolizovaný Hermem, tedy hermeneutikou. Intelektuál se snaží, jako dobrý průvodce, najít zajímavé věci na životě, užitečné věci a k nim poskytnout komentář. Ve zkratce: za tři roky pobytu na FFUK a lit. servrech mám osipky z týpků, který nadávaj na to "co ty lidi čtou, volej, na co koukaj, co si myslej atd.". Na druhou stranu, vím, že bez poptávky by sisyfové neexistovali - návody "jak na to" jsou v kurzu. Samozřejmě je dost návodů na to, jak se stát intelektuálem, bohužel většinou tím sisyfovským.

katugiro
12. 09. 2004
Dát tip
nenesu nic nového - jistá roztříštěnost, jasně, chybí nějaké znaky úvahy atd. bla bla - ale celkově je to uvažování, kterých by tu mohlo být více, zkrátka vlastní syntéza, přemýšlení (atd. blá blá :)) ) Stačí. *

Děkuji. Celkem by mne zajímalo, které znaky chybí. Nechci se hádat o formu, klidně by to mohl být esej, ale jen mne zajímá, jak si uvahu představují čtenáři. Zdar.

StvN
17. 08. 2004
Dát tip
Ve slovníku se píše, že intelektuál je člověk, který se živí hlavou a v naší mladé společnosti panuje názor, že intelektuál je člověk, který čte beletrii a chodí do čajovny. Jinak já taky čekal něco jiného. Jsi jeden z těch, kteří dokáží napsat mnoho slov o ničem.

Blahopřeji k neobyčejně mělkému závěru :-). Jestli dokáži napsat mnoho slov o ničem, měl bys mne někdy slyšet mluvit :-)))). Slovníky jsou fajn věc, ale je škoda, když u nich skončí tvé myšlení.

Je to takovej fór s tím Hermem - on se totiž vztahuje docela dobře i jiným odstavcům, ale to jsem nechal nezjeveno :-). Tak například Platón by vyprávění o něm ve své ideální obci zakázal. Dodávám, že chceš-li podráždit Sisyfáka začni s hermeneutikou :-)))

Ahoj. Dík za solidní kritiku, sorry za nepochopení. Pokusím se komentovat tvé body. Ad 1) No, přiznám se, že s prologem moc netoužím pracovat a používám jej jako upoutávku (jsem původem z Totemu:-)) Ad 2) tady jsi zase nepochopil ty mně. Opravdu jsem nepsal a ani nechtěl a už vůbec nesliboval studii. Tebou navžená témata mne také zajímají, ale taková studie by se musela profesně rozpracovat, čemuž se do budoucna nebráním - ale zatím mi chybí dost k tomu, abych takové práce byl schopen. Pokud jde o Allena, pravda jde o fór - ale nikoliv náhodou (neboť jsem opravdu text promýšlel ve snaze vyhnout se klipovitosti) jsem zmínil, kam položil Allen těžiště příběhu. Zatímco v antické verzi a učebnicích filosofie se všichni soustředí na cestu VEN z jeskyně, Allena zajímá ten návrat. Tato pasáž je můstkem k Sisyfovskému pojetí intelektuála, ve kterém je pro mne také důležitá cesta zpět. Allen zkrátka vtipně poukázal na mírně opomíjenou část mýtu, která v realitě vypadá tak, že badatel se věnuje svým intelektuálním zálibám, aniž by se obtěžoval přemýšet o užitečnosti své práce. V krajním případě užitkem pohrdá, stejně tak jako všemi, kteří se odváží očekávat užitečnost jeho práce :-) Ad 3) Tématem článku byly dva portréty intelektuálů, nikoliv pražská sekta sponzorovaná státem :-) Kdybych to považoval za užitečné, mohl bych se rozepsat na zmateními, která provázejí jejich sborník Věda kontra iracionalita, což je znamenité čtení, pokud čtenář nepřijme interpretaci v textu obsaženou. Ad 4) Sociologie tam není náhodně - právě ona narazila na problém postavení sociologa (vědce) ve společnosti. Vcelku logicky, uvědomíme-li si její kořeny a dobu vzniku. Sociologie pak zkoumala a zkoumá roli intelektuála ve společnosti a sociolog Zygmunt Bauman, dříve marxista (což je blízko Sisyfovskému pojetí), se pokusil navrhnout jiné podobenství (definici) - průvodce. Celé je to v tom, že nevím, pro jaké publikum píši a jestli mohu očekávat, že se samo dovtípí toho, co jsem vložil mezi řádky. Jistě, mohu psát podrobněji - ale popravě, nejsme na přednášce a pak je to dlouhé. Ve svých textech teda neustále hledám tu správnou míru skytosti a zjeveného :-). Diskusi o motivacích, příčinách atd. intelektuálů se nebráním. Každý text je hrou a tak je to i na vás, jak využijete prostor k diskusi. Ještě k ostatním: Jiko: Opakuji, nejsme na přednášce :-), domnívám se, že podstatné je to, co si myslíš ty a nikolv já - co v tobě text asocioval. Na druhou stranu je férové říct, odkud vítr vane a já jsem tak učinil přesně v poslední větě: dávám přednost Hermovi (přičemž Hermes v sobě skrývá hermeneutiku, což je přesně to pojetí a étos vědy, který preferuji). Chroustjazz: od redaktora bych čekal kloudnější věci a né blábol, který možná uvázl cestě ke vtipu. A konečně: jaký je váš postoj k intelektuálství? Pěstujete okázalé pohrdaní "těmi lidmi, co ... čtou Pottera, koukaj na Eso atd."? Jako příklad dávám zajímavou kličkou použitou mým známým, cituji z hospodské debaty: "Já upřímně závidím těm, kteří věří v Boha. Maj to jednodušší. Mě bohužel můj intelekt toto neumožňuje". Kam byste umístili tento výrol na kontinuum mezi údivem a pohrdáním?

Hmm, aha. Další prosím.

Nu, hlavní pohledy na text jsme si vysvětlili, čili pokračovati netřeba..)) Co se výrolu tvého známého týče, otázka je, co stálo ZA jeho řečí. Jestli fakt, že NEVĚŘÍ, a nebo jen NEMŮŽE věřit, neb pochybuje. Pouze jedna z možností je znakem intelektu. Kterápak asi? :))

petr(angel)
15. 08. 2004
Dát tip
pokud se na cely text bud divat jako na vyzvu: "Vy, kdoz si myslite o sobe, ze se radite k intelektualum, zamyslete se, a podivejte se, tady vam nastavuji zrcadlo!" Pak je opravdu hodnotny, ale psat kritiku a uvahy k cemu jsme se kazdy dopracovali, by nebylo na miste (stejne by to nebylo pochopeno). Takze:diky za zrcadlo, Petr

Zbyhoň
15. 08. 2004
Dát tip
Mě hlavně docela mrzí zkompromitovanost slova „intelektuál“. Rovná se téměř urážce. Tak, jak já to slovo chápu, není to póza, ale potřeba. Potřeba nenechat do sebe cpát Eso a Bravo a Superstar. (Zatímco proti Potterovi nemám vůbec nic :)) A řadil bych tam bez jakékoli urážky většinu z vás, i sebe.

Ano, pojem "intelektuál" je zamořený. Já to přičítám komunismu, neboť jeden z těch méně nápadných zločinů toho režimu byla likvidace jazyka. Teď nemluvím o hloupé cenzuře, ale o vykrádání význámů. Já se snažím ten pojem detoxifikovat. Zkouší to třeba Tomáš Kulka, když mluví o -uálech, tedy intelektuálech bez intelektu. Já osobně často rozlišuji mezi intelektuálem a "intošem" :-). NIcméně ve své úvaze jsem šel právě po tom pohrdání, neboť jsem opravu vycházel z reálných i virtuálních setkání. Pro mne znamená intelekutál prost typus člověka, který mimoto, že řeší problémy, taky klade otázky (v první řadě sobě), jejichž smysl není pouze v jejich řešení. Něco k mému pojetí intelektuála (umělce) najdeš v mých textech zde: http://www.totem.cz/enda.php?a=41046 http://www.totem.cz/enda.php?a=41167 přestože jsou psány jako odpověď na konkrétní otázky, neměl by ti ten kontext bránit v porozumění. Konec reklamy a zdar.

JiKo
15. 08. 2004
Dát tip
úvaha ale bývá pojímána z pohledu pisatele...věčinou :-) on ten tvůj závěr jaxi vztahuje se očitě jen k předchozímu odstavci, k dalšímu textu již méně

Nemáš tam mic čitelný písmenka... Dej vědět, až to opravíš (teda, snad není potíž u mě...), vcelku se zájmem bych si to přečetl.

Děkuji za upozornění, potíž je u mne, resp. na počítači.

O.K. Už je to lepčí. Tož čtu.:)

Nu, škoda. Natěšen z prologu očekával jsem zajímavou studii českých intelektuálů i "intelektuálů", a on se ti zatím text rozpadá na tu více, tu méně souvislé postřehy a střípky. Nešpatné střípky, pravda, ale já čekal hrnek... :))

Děkuji. Mno, přiznám se, že jsem raději zůstal obecný, neboť těžko říct, koho vybrat. Nicméně, text byl opravdu inspirován zkušenostmi na www.totem.cz a www.pismak.cz :-). A hlavně, byl bych rád, kdyby spíše než k drbání druhých vedl k sebereflexi.

Jo, posílám ti avizo a taky ještě: pravda, já nebyl konkrétní, ale ty bys mohl být. Na Totemu mi teď napsal Emmet, že jest mé dílo sevřené, tak by mne zajímalo, které pasáže ti přijdou bez souvislostí. Vím totiž, že klipovist je mou devizou - v dobrém i zlém. :-)

1) Prolog a text - spojeno pouze slovem intelektuál 2) Ad Allen - sranda bez souvstažnosti ke studii, myslím 3) Jeden každý odstavec načíná téma, které nedokončí - Český Sisifos - to si přímo říká o rozvedení 4)Sociologie - implementována zhola zbytečně, řekl bych. Ta mi vlastně začala vadit první - jako by začínala zničehožnic studie nová. Pak do toho přimícháš marxismus (ten by byl na polemiku) a provedeš crossing-over s intelektuálem. Tož takový nějaký těkavý pocit z tebe mám. Sposta témat nacpaná v jednom textu, díky čemuž pak vlastně neřekneš nic... Jo, ad "drbání druhých" - tos mi hluboce nepochopil. Já čekal studii, zaměřenou na objekt zmíněný v prologu, tedy pohrdajícího intelektuála, rozbor jeho motivací, příčiny vzniku takových skupinek lidí, dopady na společnost - a to celé OBECNĚ se vztahující na lidi s daným charakterem. A ne jmenovat, a piplat. :))

JiKo
14. 08. 2004
Dát tip
Pojal bych to jako že autor využívá bohatě různých prostředků, aby udržel nit. Dle prologu jsem se taky těšil na něco jiného ale neva. I v tomdle se dá vybrat. Ale chybí mi jedna podstatná věc - závěr. jaký je závěr? jaký je tvůj postoj k mýtu o intelektuálech?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru