Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Večerní výlet na okraj Vašeho vědomí

17. 08. 2004
1
0
1711
Autor
kramny

Pokud jste zrovna v práci, doléhá k Vám rámus z ulice, nebo se kolem hádají Vaši dva potomci, raději si nechte přečtení tohoto článku až na jindy. Pokud je kolem Vás ticho, nebo jste dokonce o samotě, tak se pohodlně usaďte, ztlumte si světlo v pokoji a pomalu a zlehka si přečtěte text níže uvedený. Teprve tehdy si ho můžete opravdu vychutnat. Bohužel v ostatních případech mě asi rozcupujete kritikou...

Do vyprahlé noci se ozývá řev kanců a jelenů z nedalekého lesa. Sedím potmě v pokoji s krbem, oheň potichu plápolá a můzy poletují všude kolem. Cítím tu energii noci, jenž prostupuje celou místností a žene mě ven, pod široširou bránu hvězd a měsíce. Suchá tráva, jenž čeká na ranní rosu, mě přivítá do své náruče a poté co do ní ulehám, mě pohltí, jakoby ta postel byla stvořená právě pro mě. Nechci zachytit konkrétní myšlenku, nechám se proto vláčet celým světem této zvonkohry, kdy zachytíte volání z Marsu, šepot nočních včel, rozumíte řeči stromů, polního kvítí i ryb v nedalekém rybníku. Jste náhle středem vesmíru, středem veškerého života nejen na Zemi a kdybyste teď měli zemřít, rozplynuli byste se jako dým nad uhasinajícím ohněm našich předků. Necháte poklesnout víčka a ačkoliv se Vám zdá že tvrdě spíte, Vaše tělo je teď úzce spjato s přírodou, se světem, jenž zná Vaše myšlenky, Vaše touhy, prohry, neúspěchy. Absolvujete cestu napříč svým vědomím, kde teď vládne pohoda, ale především souznění s okolím,  které již není okolím, ale Vaší součástí. Jakoby jste byli chybějícím článkem v předlouhém řetězci osudů. Necítíte vlastní já, neuvědumojete si svoji existenci, spíše se připojíte k celku, který je abstraktní, všudypřítomný.

 

Pozvolna přinutíte víčka, aby se zvedla - nejdříve Vám paprsky měsíce a hvězd naženou slzy do očí. Poté se opalujete v jeho žáru, zkoumáte jeho povrch, vidíte hluboké jeskyně, skalní průrvy, krátery a zase nekonečné pouště bez života. Na hvězdy kolem nedohlédnete, ale svým blýskáním jakoby s Vámi komunikovali. Snažíte se je prohlédnout všechny, bez vyjímky, pak se Vám ale spojí v jedno obrovské souhvědí, které nedokážete pojmenovat. Vesmír Vás láká a energie sálající z Vašeho okolí Vás nabíjí k prasknutí. Máte pocit, že byste byli schopni v mžiku skoncovat se všemi válkami na Zemi, s hladomorem i s veškerým zlem kolem Vás.

 

Víte - někdy si takhle zajedu na chalupu, která se nalézá daleko od komunikací, daleko od života v 21. století, počkám na jasný večer, lehnu si do trávy a zažiju věci, které se možná Vám čtenářům zdají podivínské, možná trochu schizofrenické, kýčovité.

Ale zkuste to někdy. Třeba přijdete na lepší myšlenky.


KayTee
14. 09. 2004
Dát tip
To mi připomíná časy, když jsem chodila na střední a dvakrát do roka jsme měli sezení s psycholožkou...pouštěla meditativní hudbu a vyprávěla něco v tomhle smyslu ;o))

petr(angel)
17. 08. 2004
Dát tip
Proč mam dojem, ze jde pouze o takove pretlakove psani? Je to jiste pekne a "pocitove", ale to v proze (a povidkach obzvlast) casto nehledam, spise to nachazim v basnich. Namet byl uz casto rozebiran, takze nic noveho pod sluncem, na druhou stranu musim uznat, ze se mi to libi (neni to jedinecny artefakt lyricke prozy, ale je do dost poutave na to, aby si to zaslouzilo precist) zaverem: prestoze mam radeji epiku, nebranim se prohlasit o tomto dilku, ze me oslovilo. Tedy: Pekne, diky za to, Petr

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru