Jak jsme jeli na školní výlet - část III.

18:21 - blíží se večer a konec poměrně zdařilého dne. Během předešlých hodin, které jsem do svého deníčku nezaznamenal, se nestalo nic výjimečného. Petře kluci nakecali, že ten prst, co si usekla, ji co nevidět doroste, takže ten uťatý vyhodila do rybníka, Marek se zbavil poslední pijavice, kterou měl zalezlou tzv. mezi půlkami, a dokonce se našla i ona zmíněná večerní róba, již si tajně oblíbil náš třídní. Finišují poslední přípravy na večerní táborák. 

18:35 - konečně dorazilo i dřevo. Ludvík nezklamal. Máme ho dost, dokonce je šikovně opracované. A taky nalakované. 

18:41 - do tábora přichází jeden z místních a stěžuje si, že mu někdo obnažil šopu vedle jeho chaty. Nemá však žádné důkazy, že to byl někdo z našich. Ludvík je pryč. 

18:55 - učitel svolává celou třídu k místu konání ohně. Tohle bude fantastické vyvrcholení celého dne. 

19:00 - je sedm hodin a náš třídní zapaluje noviny, z nichž se oheň přesouvá na dříví. Všichni usedáme na svá místa a za kytarového doprovodu našeho tělocvikáře spouštíme notoricky známé táborové písničky. 

19:02 - Právě jsme u songu "Hoří ruce, hoří tváře" a Jarda Okroužek je ochoten na základě našich přání předvést svůj tanec s vlky. Jelikož je však mírně připit, místo tance s vlky nám předvádí tanec s ohněm a coby člověk těžko držící balanc padá přímo do pyramidy. Třída na tuto situaci pohotově reaguje upravením textu písně a od táboráku se náhle ozývá: "Hoří ruce, hoří Jarda." 

19:06 - Jarda s popáleninami minimálně devátého stupně, ač se objemově zmenšuje, tedy rozpadá, při každém prudkém pohybu, neztrácí smysl pro humor a s uhelným úsměvem na tváři usedá zpět na lavičku. 

19:15 - nálada je skvělá. Učitel vytahuje párky a začíná je rozdávat. Všichni se už těší na jejich konzumaci. 

19:25 - právě jsme dojedli. Párky byly super. Hecujeme Libora, aby nám vyprávěl nějaký strašidelný příběh. Libor je dobrý vypravěč a byla by škoda, kdyby se do této táborové události nějak nezapojil. 

19:27 - Tak jsme Libora konečně překecali. Sice se bránil, ale později změnil názor. Kdo by taky chtěl propadnout z tělocviku, že ano? 

19:36 - Libor vypráví a všichni bedlivě naslouchají. Příběh o grizzlym, který zabíjí obyvatele jedné malé osady, není sice bůhvíjak strašidelný, ale je alespoň poutavý. 

19:41 - Libor skončil. Všichni se smějeme absurditě příběhu. Přesto Liborovi děkujeme a prosíme jej, jestli by nám nepovyprávěl něco strašidelnějšího. Libor se však omlouvá - že je mu blbě, že musí rychle do lesa. 

19:42 - Pokračujeme bez Libora. 

19:43 - S vyděšeným výrazem ve tváři a s podrápanými končetinami přibíhá Libor zpět - že prý v lese narazil na medvěda. Snaha Libora vyděsit nás za každou cenu je opravdu obdivuhodná. Celá třída se směje. 

19:51 - Tak ty párky byly asi opravdu špatné. Kromě třídního a tělocvikáře zvraceli už všichni. Teď už vím, proč naši kantoři večeřeli místo párků suchý krajíc chleba. 

20:01 - S podrážděnými žaludky se vracíme zpátky do chatek. 

20:02 - Je mi blbě. Musím na záchod. 

20:03 - Už je mi dobře. Musím na záchod. 

20:04 - Tak už vím, jaké to je, když člověk kosí a smolí zároveň. Kdybych zvládnul tři činnosti najednou, brečel bych. Zítra lidem z Jednoty asi nakopu prdel. 

20:05 - zvažuji, jestli nemám na záchodě přespat. Nakonec se však rozhoduji uvolnit místo ostatním. Přeci jen jsem tolerantní sráč (ať si mísu zahnědí i ostatní) 

20:24 - znova mi volá matka a ptá se mě, kde jsem se tak dlouho zdržel po škole. 

20:30 - Uleháme do svých postelí. 

20:31 - Mirek právě pozvracel Marka. Omlouvá se mu, ale že nechtěl. 

20:32 - Marek pozvracel Mirka. Omlouvá se mu, ale že taky nechtěl. Oba dva se začínají hádat, potažmo požďuchovat. Martin Strašan se snaží oba uklidnit. Když se mu jeho prvotní plán zdaří, neudrží se a oba pozvrací. 

20:33 - raději jdu ven z chatky. Když tak venku postávám a sleduji okolí, všímám si, jak u chatky číslo 3 oxiduje nějaký medvěd.

Ten Libor je vůl. Že si nedá pokoj...

20:36 - je mi zima, vyrážím tedy k chatce číslo 6 s úmyslem přespat právě v ní, nikoli v té naší, kde bude nejspíš pěkný smrad. 

20:37 - Libor z šestky mě právě postřelil vzduchovkou. Omlouvá se mi, ale že si prý myslel, že jsem medvěd. Dříve než stačím Libora taky postřelit, stihnu okolí obeznámit s několika dosti vulgárními výrazy. 

20:38 - zasraný výlet! Kulhavou chůzí se vracím do naší prohnilé chatky. 

20:39 - tak mám v hajzlu i druhou nohu. Přes tu tmu jsem si na zemi nevšimnul nastražené pasti. Mou levačku teď obepíná ozubené oko. 

20:40 - zbavuji se oka a sotva se uklidňuji, šlapu do druhého. (Zde si domyslete šest nejsprostších slov, jaké znáte) 

20:42 - Mí spolužáci mě nechtějí pustit do chatky. Prý mají strach, že by mohl dovnitř vklouznout grizzly. Debilové jedni! Seru na ně. Doslova. 

20:44 - musím na záchod. 

20:52 - Náš třídní s tělocvikářem někam odjíždí. Jdu za nimi a ptám se jich, kam mají namířeno. Říkají, že si jdou sednout do místní hospůdky. To je zvláštní. Proč si s sebou berou i ruksaky? 

20:53 - musím na záchod. I když už nevím, co bych kromě střev mohl ještě vyloučit. 

20:56 - potkávám správce. Sedí na verandě a váže si mašli. Je očividně na hadry. Říkám mu, že v životě se setká s daleko horšími věcmi než s naší třídou. Ihned na to se mi dostává odpovědi, že ta mašle není pro něj, ale pro jeho tchýni. 

21:00 - Přicházím k rybníku. Sedám si na břeh a kochám se pohledem na klidnou hladinu. Když tu spatřuji na souši zlatou pijavici. Prosí mě, abych ji hodil zpátky do vody. Tážu se ji, co z toho budu mít, a ona mi povídá, že mi splní jedno přání. Neváhám a ihned zlatou pijavici hážu do vody. Pak vyslovuji přání. Chci, aby se tenhle podělaný výlet vrátil do normálu. 

21:01 - to snad není pravda! Ta zatracená pijavice byla opravdu kouzelná! Cítím, že se mi už nechce na záchod, pryč jsou nastražené pasti, pryč jsou rány na mých nohách, zpátky jsou naši kantoři... zpátky je i dobrá nálada. Připojuji se ke spolužákům, kteří sedí u táboráku a zpívají písně. Je to zvláštní, ale vypadá to, jako by to všechno předtím byl jen sen. 

Jsem rád. Jsem rád, že jsem rád. Jsem rád, že konečně začíná výlet.

A jaké je ponaučení? No to je přece jasné. Nejezte zelené párky. Tím se totiž všechno posere.

KONEC