Andílek

...ani nevím, jak mě to napadlo. :-).

Jednou večer, tma už byla, ke mě přišel chlapec malý, vlásky zlaté, kůže bílá, zvonky zněly když on pravil. “Jdu sem k tobě, stýská se mi, smutno je mi nahoře, je mi zima, dej mi teplo, pusť mě k sobě na lože.” Modrá očka zasvítila, když pokrývku jsem odtáhla, chlapec chtěl ke mě, vím to, smál se, ale něčí ruka zasáhla. Cizí hlas tu zlostně zahřměl: “Vrať se dítě, nehřeš zas!” Chlapec se pláčem prudce zachvěl a zbledl strachem jeho jas. Smutně a krásně se jen usmál a pak mi zmizel v nebesích, andělský zvuk rázem ustal a mě zněl v duši smutný smích.

---