Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zmatená báseň Milanoj

18. 08. 2004

2119

Autor

Monisko

Já se lásky zříkám,

Nevede to nikam.

Strachy srdce buší, teď víš, že jsem srab.

Korunujme pěší,

co pořád něco řeší.

Chybí jim kůň i majestát.

Démanty noci,

když vedle mě jsi procit,

rozhazuješ rukama.

Je to tvoje sémě,

co vrylo se do země,

i do mě jsi pad..

Chyběla mi slova,

no tak zkus to znova,

Zkus mě požádat.

Třeba se to vrátí,

až ti dluhy splatí,

žena, život, minulost a tak ..

Rowenna

24. 08. 2004

Dát tip

Souhlasím s Natashou, ty rýmy poněkud ruší svou násilností. Jinak - chytré.

Díky za připomínky Milan_D_Nejedlý: Mám i lepší;) Natasha: Nevím přesně, už si nepamatuju, jak mě ta báseň napadala, ale rozhodně je ze života a dává mi smysl v tom, co jsem chtěla říct.. Až budu psát "na objednávku", koupím si nějaký rýmovníček;) Oceňuju upřímnost a podnět k zamyšlení.