Pocity

Vítr začal venku vát,

bouřky počal jsem se bát,

sám už si nechci hrát,

zkus mi třeba zavolat.

                                  Z nudy zkouším malovat,

                                  kresbu nechám kolovat,

                                  v mysli zkouším milovat,

                                  to vše nedává mi spát.

Nahlas začal jsem se smát,

vítr zkouší mne hnát,

říkal jsem mu kolikrát,

že ho nechci znát.

                                  Řek přišel ke mně se ptát,

                                  co má prý dělat,

                                  mám mu pomoci hledat,

                                  co v mysli počalo jej hlodat.

Radím mu mne z toho vynechat,

že chce se mi spát,

já mám chuť jen se hrát,

a ne s někým pracovat.

                                  Toto nechávám si zdát,

                                  zvuků už se nechci bát,

                                  na vítr pokouším se řvát,

                                  aby přestal mne lekat.

Najednou slyším kohosi vzlykat,

říkám si, teď budu pykat,

poslední doušky pokusím se lokat,

však nemohu už nic polykat.

                                  Vítr počal si se mnou hrát,

                                  ne vítr, nýbrž osud chce si hrát,

                                  zase začínám se všeho bát,

                                  to mne čeká ještě kolikrát?