Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se:: Soul of my love ::
Autor
Madlen
Podařilo se mi napsat báseň. I když je již téměř dva měsíce stará, dávám ji na Písmáka až teď a to z toho důvodu, že jsem na ní dost pracovala. Myslím, že dává smysl a vyjadřuje přesně to, co vyjadřovat má. Ten komu je určená i vy všichni, kdo ji (možná :o) budete číst, ji, doufám, pochopíte. A když ne … možná se stačí jen zamyslet. Děkuju všem. Věnováno jednomu moudrému muži a jihočeskému městu, v jehož srdci jsem poznala štěstí.
Procházím se
mezi stébly
sama proti sobě
bojuji
s větrnými mlýny
po nebi
maluji
obrysy Slunce
zapadajícího
za obzory
mého ticha
Nechtěně
myslím
na Tvojí přítomnost
kdesi
za poli
když minulost
zabolí
skrývám se
do Tebe
s večerem mně
zazebe
každé další nadechnutí
co nevinně tak
toužit nutí
Sotva … dotyk
a přeci
držet jsem Tě
směla
v té chvíli
osamělá
didn´t wanna hold you
but I did
maličká
dospěla jsi
každý úsměv
trocha krásy
na svých nohou
umím stát
když pomohls´ mi
tolikrát
didn´t wanna need you
but I did
s pevnou vírou
skály lámu
s vírem v duši
nepřelámu
… kdybys tušil …
kvůli Tobě
chce se mi
běžet
odpočívat
s citem
vnímat
učil jsi mne
sebe znát
já důvěřivá
spálila se
o svou kůži
tisíckrát
didn´t wanna trust you
but I did
tak v šedi noci
sametem prostřená
a láskou odřená
šetřils´ moje rány
čistou
nití
v každém
stehu
život cítím
didn´t wanna seduce you
but I did
v hlubinách
nejistoty
procházela jsem
po stezkách
vedoucích
do nikam
za životy
suchou vodou
černým stínem
s hlavou
v tichu
za vesmírem
vinou Tvojí
pronikám
a bolíš
bolels´ všechno
moje
když nevzdával ses
žil jsi
bojem
stejně vinný
byl jsi
pro mne
didn´t wanna accuse you
but I did
v oparu dýmu
sedím a přemítám
a druhé já
moje
slzy Tvý
neslýchá
tak kapky
na parapetu
děštivou píseň
smutně tlučou
němé zvíře
ve mně
ve tmě
naříká
tak odpusť
jak dítě
pláču
v polích
a nebe
hřmí mi
plamenné
rány večera
tak blizoučko
chtěla jsem ?
nechtěla ?
srdce kamenné ?
roztavils´
svou horkou
dlaní
každý trn
zvlášť
cítím
něžně krvácím
někde
ve svém
bytí
i Bůh
i ten
se Ti klaní
Tys mým Bohem
já Tvou Paní
oči skloním
další světlo
zhaslo mi
a přede mnou
cesta
setá
růžemi
po lístcích
okvětních
kapky krve
poslední
do trávy
vpijí se mi
než další den se
rozední
tak se vracím
vzpomínám
na chvíle
kdy mě láska
odmítla
krutě
víš …
nechtěla jsem