První střep

Vzpomínám si na první střep, který projel bílou kůží a taky na první kapku krve a první kávu ve tři ráno. První probdělou noc.

Bylo nebylo

jedno město

 v mlze

z továren na okraji

a s parkem a lesem

a bažinou.

 

Uprostřed

královna víl,

elfí princezna,

píšťala.

 

Kdybych nikdy nepoznala slunce

asi by to tolik nebolelo

vidět ho umírat

na západě.

Nemám ráda karmínovou...

 

V šatech

že se jim lem trhá o asfalt

deštivou nocí kamkoliv

jenom ne moc daleko.

 

A všichni se diví a ukazují

že nosí svou romanci

tolik na očích

ubožáků škrcených

vlastními kravatami.

 

S netvorem v hlavě

a vzpomínkou

na růže od Andersena

ztracená mezi všemi

přeji Vám dobré ráno.

 

Uvadněte.

---