nevyvolává to ve mně nic :)
Člověk si někdy musí utvořit své město, nebo krajinu - svět, který se rozvine v pestrobarevný, vonný květ..... krásně vyjádřené .... díky a tip
Myšlenku bych možná nehodnotil až tolik originálně, ale jelikož také nějaké zkušenosti s problémem jsou...t.
Jo toť otázka - Co je normální svět??? Kde jsou hranice. Myslim že každej je má jinde. A co je vlastně normální?.....
Normální svět, je svět bez hranic. To lidi stavějí hranice.
To co jsi popsal je tvoje vnímání života a uvědomuješ si,
že jak jej vnímáš ty, je pouze otázkou tvého vnitřního světa,
neboli tvého města, ve kterém vše, co se děje, tak jak se to děje
a jak to vnímáš, má smysl. Normální svět je pod povrchem povrchností a ega. Na konci dlouhé cesty sebekritičnosti.
Máš tři reality a jen jedna je opravdová... jedna realita je tvá vlastní.... tu máme každý(je jich právě tolik kolik je lidí)... pak je tu realita společnosti(je jich tolik, kolik je způsobů vlád a omezení, američani si jdou za tím, aby tu byla jen ta jejich).... v té musíme žít všichni, ale jsou i tací, co jí jen mají kdesi na periferii vědomí... a pak je tu ta, která je opravdová, ze které všechny reality vycházejí(taková množina)... tvojí realitu ovlivňuje způsob tvého myšlení a tvé myšlení vychází z té skutečné reality, neboli tvoje realita i kompromisní realita společnosti je vlastně neexistující... je to matení sama sebe.. pokud se naučíš ovládat své myšlení.. dokážeš ovládat a určovat si jakoukoliv realitu.... ovšem pořád si uvědomuješ, že ta opravdová je za nimi... když všechny zavádějící reality zatratíš a budeš zkoumat svoje myšlení a podvědomí v čisté formě, najdeš ne svoje město, ne město společnosti, ale ráj života, universa, taa atd...... Jednoduše... tvoje město je tvoje realita... a opravdová realita je taková, že je nekonečná, že je v ní vše možné uskutečnit.... takže by se možná dalo říct, že realita jako taková ani není, slovo realita jsme vymysleli, ale nedomysleli jsme jeho význam
ty máš své město, ale možná si taky tak úplně neuvědomuješ jeho význam, odejdi z města, ztrať se v okolní krajině konfrontován společností, když to ustojíš, budeš se buď chtít vráti zase zpět do města.... tam tě to už ale nebude bavit, když budeš vědět, že neni skutečný a nebo zkusíš jít pořád dál, se svým městem v srdci, tvrdě si razící cestu společností, za pravdou, která je skrytá kdesi za neprostupným lesem myšlenek a pocitů.... najednou ji poznáš a zjistíš, že jde jít stále za ní a že život s ní je hra... a buď začneš hrát tu co hrát máš a začneš řádně opanovat svoje město, které už najednou bude všude, nebo se zase ztratíš a když se ztratíš, umřeš aniž by si naplnil svůj osud, možná se znovu zrodíš, aby jsi opět dostal šanci hledat..... Je ještě možnost, že se pro tu pravdu vzdáš města a staneš se nesmrtelným poutníkem. Vzhledem k tomu jak mě to rozepsalo ... tip
Písmák