Strach

Tak tohle je taky něco malinko staršího....myslím, že by se člověk asi neměl bát :-).

Může žít člověk v návalu strachu? Může žít v proudu bolesti? Nebolí to přímo, vím to, víš to, strachu prožít - v tom není radosti. Bojím se světla, bojím se tmy, bojím se rytmu tvého žítí, políbit ústa, krást myšlenky, kdo ví, co člověk uvnitř sebe cítí. Nevyznám se v sobě, chtěla bych pomoc mít zas v duši, chtěla bych náplast na chtění, kdybych tak věděla, co jiní tuší, věděla bych to, co je vědění. Mít v sobě strachu z neznáma, mít v sobě strachu z tebe, to je to, co nevím, co je, to člověk snad říct nedovede. Chci v touze plané obejmout strom, motýly chytat do do ruky, být tady, tebe v kapse nosit s sebou, mít na tě lístek záruky. Nechci se bát stínu krásy, chci mít alespoň jeden hřích. Kdyby hříchem byla moje láska, už nikdy jinak nehřešila bych. Když láska bude jenom slovem, a tím co chováš ke mně ty, pak hříchů strachu chci mít spousty, nosit je v sobě, dávat tobě, rozdávat hříšné myšlenky.

---