Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Podzimní příběh

01. 10. 2000
13
4
9476
Autor
alina

Je chladný říjen. Ledový vichr celý den prohání po obloze mohutné nacucané mraky. Lidé na ulici se choulí do kabátů. Rychlými kroky měří dláždění chodníků v touze být co nejdříve někde v teple. Kolem poledne sice na pár chvil vykoukne mezi mraky cípek sluníčka, ale jakoby i ono se zaleklo té nevlídné podívané a raději, pro tento den, definitivně zaleze do peřin. Je večer, po sedmé hodině. Vyklouznu z těžkých klementinských vrat. Ostrý vítr mi do tváře šplíchne ledovou spršku. Déšť! No to je radost. Nasadím si na hlavu kapuci, zasunu ruce do kapes kabátu a se skřípáním zubů vyrážím k zastávce tramvaje na nábřeží. Kličkuji mezi houfem turistů, kteří i v tomhle počasí rozjařeně pobíhají po pamětihodnostech Prahy, fotí a pokřikují na sebe plni dojmů. Je jich tu pořád jako much. Neustále se pletou člověku pod nohy a překáží, ale stejně mě pokaždé zahřeje u srdíčka pýcha na tu naši krásnou Matičku Stověžatou. V pasáži Křižovnické ulice aspoň na pár minut unikám vytrvalému dešti. Chvatně procházím kolem rozzářených vitrín plných skla, figurek, triček s nápisy "Prague is my love" a jiných všudypřítomných lákadel pro cizince. Zaslechnu kdesi v dálce zvuk tramvaje. Je to ta moje, nebo jede z protisměru? Přidávám do kroku, snažím se zrychlit své proplétání mezi turisty jak jen to jde. Vybíhám z pasáže na Novotného lávku. Uvidím sedmnáctku, jak zrovna zavírá dveře. K čertu! To si zas pěkně počkám! Teď večer, a v takovéhle plískanici. Dojdu k zastávce a pohledem na jízdní řád zjišťuji, že budu nejmíň 20 minut přešlapovat v téhle slotě. Prší víc a víc. Vítr se sice trochu zklidnil, ale déšť houstne a sílí. Je pěkná zima. Mám pocit, že snad začne už co nevidět sněžit. Chvilku přemýšlím zda se nemám vrátit těch padesát metrů zpět do pasáže. Ale pak se zaleknu myšlenky, že bych mohla podobně prošvihnout další tramvaj. No což, tepleji tam stejně není. A těch 15 minut už snad nějak vydržím. Schovávám krk co nejhlouběji do kabátu. Snažím se posunout si kapuci tak, aby mi aspoň nepršelo na brýle a do obličeje. Téměř mi mrznou ruce. Mokré a prokřehlé je honem cpu zpět do kapes. V navlhlých botách mě začíná studit. Chvíli bezradně přešlapuji na jednom místě a pak se rozhodnu krátit si čas přecházením. Třicet kroků tam, třicet zpět. Od tramvajové zastávky k první lavičce, ke druhé, a ke třetí. Ještě k prvnímu stromku. A zpět k zastávce. A zase, znovu. Už jen 1O minut. Uff. Potřetí - stejná trasa. Třicet kroků tam,... Mrznu! Jsem celá promoklá! Je mi mizerně. Propadám smutkům a všem trudnomyslnostem. Už jen 5 minut. Snad! Zastavuji se u zábradlí. Dívám se skrz clonu deště na zpěněnou Vltavu, potemnělý Petřín naprotější straně, na Karlův most, až na pár spěchajících deštníků tak opuštěný, a na nasvícená Hradčana. Auu! Několik velkých dešťových kapek mi cáklo rovnou na nos a na skla brýlí. Už mě to tu nebaví! Ještě celé 3 minuty, tedy pokud ovšem přijede na čas. Ale jak tak pozoruji líně se posunující šnůru vozů a jejich nepříčetné řidiče, začínám propadat malomyslnosti. To bude tak dalších 5 minut navíc. Nejméně. Raději opět obracím svoji pozornost k vlídnému obrázku orámovanému Vltavou. Dívám se na velké kapky dopadající na nábřežní zábradlí. Počítám. První kapka, druhá, kápne třetí a slije je dohromady. Malý potůček steče po sloupku dolů na dlažbu, a zase první kapka, druhá, třetí, potůček,... Najednou si všimnu o pár centimetrů dál čehosi, co upoutá moji pozornost. Taková velká kapka - a nesteče? Něco tam leží. Udělám pár kroků až k zábradlí. No páni! Na klandru sedí, uprostřed vší té potopy, pavouk. Nejspíše křižák. Celé léto jich tu byly spousty. Věděli, kde je dobrý úlovek. Tkali své obrovské sítě v každičkém zákrutu zábradlí podél celé Vltavy. Skoro jako pavoučí sídliště. Brrr!! Děsím se pavouků. Už jen ta představa osmi nožiček, hemžících se po zemi,... Štítím se jich! Stačí to vyslovit: P-A-V-O-U-K !! - a už lezu v hrůze na stůl, ježí se mi vlasy a vřeštím. V životě bych se něčeho takového nedotkla. Nechápu, jak je někdo může mít dokonce rád. Fuj! Tenhle tady je pěkně velikej. Větší než celý můj nehet na palci. Nejspíš se tu nějak zapomněl. "Hochu, to sis nevšiml, že už je skoro zima?" Sedí tam, v kalužince vody, všech osm nohou přikrčených k tělíčku. Žije ještě vůbec? Jsem zvědavá. Zkouším do něj zlehka fouknout. Nepatrně se pohne. Skoro jakoby přešlápl z nohy na nohu. A nic. Nejspíš je mu taky zima. Plesk! Velká dešťová kapka dopadla těsně před něj. Nejistě se zakýval a couvnul o kousek dozadu. Taky je mi pěkná kosa. Tramvaj tu měla být už před třemi minutami. Zzzzima! Ať už to přijede, nebo tu umrznu docela. Koukám na pavouka, teď už téměř jako na spolutrpitele. To zábradlí určitě pěkně studí. Pavouk sedí skoro schoulený do klubíčka. Představuju si, jak mu asi je. Určitě je taky pěkně naštvanej na tohle počasí. Je mu zima. Možná má na sebe vztek, že ho nenapadlo někam si zalézt než tohle začalo. Bůhví, kam zalezli všichni jeho bratříčci. On mrzne tady! Třeba je mu i smutno. Všude samá voda. Nejspíš už je tak zkřehlý, že není schopen někam se vydat. Taky mi tak někdy bývá. Znám ten pocit. No, to jsou věci. Asi by se mi všichni vysmáli, že tady takhle filozofuju nad nějakým hmyzem. Ale co! Teď zrovna je to stejnej zmoklej chudák jako já. Je mi ho líto. Už o ničem nepřemýšlím. Udělám krok k zábradlí. Vyndávám zahřáté ruce z kapes. Nastavím dlaň a druhou rukou do ní smetu pavouka i s několika kapkami vody kolem. Nevypadá, že by mě příliš vzal na vědomí. Schoulený do klubíčka, netečně leží na mé dlani. Dojdu k prvnímu stromu. Je už príliš holý, než aby ochránil člověka před deštěm, ale jako úkryt pro pavouka je nádherný. Pozvednu dlaň k obličeji. Párkrát na pavouka dýchnu, abych ho aspoň trochu probrala k životu. Vypadá to, že to opravdu zabralo. Maličko narovná svých osm nohou, zvedne tělíčko. Dotknu se hřbetem ruky kmene stromu. Je sice chladný, ale mnohem míň, než bych čekala. Je taky živý. Ještě dýchnu na pavouka a on se vydá po mých prstech a pak dál na strom. Dívám se na něj jak leze po kůře vzhůru do koruny stromu. Vypadá, že ožil. Chce se mi smát se. Skoro čekám, že se otočí a mrkne na mě, či přátelsky zamává jednou ze svých nohou. Jsem promoklá na kůži, ale nějak už mi to málem přestalo vadit. Konečně přijíždí tramvaj. Narvaná! Jak jinak. Vmáčknu se do posledních dveří. Alespoň je tu teplo. Zazní bzučák a dveře tramvaje se ztěžka zavírají. Ještě se naposledy podívám po téměř holé lípě a po "svém" pavoukovi. Usměju se. Je mi tak nějak hezky. Skoro jakobych potkala kouzelného dědečka. Cha cha. Já mu dala raneček buchet, a kde jsou ta splněná přání? Já vím, že kdybych tohle někomu vyprávěla, mají mě všichni za blázna. Zachraňovat blbýho pavouka a ještě si s ním málem pokecat. ...ale stejně!! Nejspíš kouzelnej byl. Dal mi jeden dáreček. Vždyť já mu tak chtěla pomoct, že jsem se ho zapomněla bát. Páni, to jsou věci. Já ho dokonce vzala do ruky. Nejspíše to byl nějaký pavoučí vyslanec. Uzavřel se mnou smlouvu o vzájemném neútočení. A co víc, uzavřeli jsme přátelství mezi mnou a celým pavoučím rodem. A funguje! Sice jsem ještě od té doby na žádného jiného pavouka nesáhla, ale pokaždé mám radost, když nějakého potkám.

4 názory

Gabriela F.
24. 08. 2008
Dát tip
A hned dvakrát...:-)

Gabriela F.
24. 08. 2008
Dát tip
Moc pěkný příběh, krásně napsaný...

Gabriela F.
24. 08. 2008
Dát tip
Moc pěkný příběh, krásně napsaný...

Krásný :o) Típek

rady1
13. 09. 2004
Dát tip
Moc pěkný. Tip.

alina
21. 07. 2004
Dát tip
....trk ;)* ...

Arien
18. 03. 2004
Dát tip
:))) čekání na sedmnáctku dobře znám - i když jsem z ostravy:)) jo, pavouk není hmyz, patří mezi pavoukovce nikoliv vzdušnicovce (a latinsky se to řekne arachnia to sem machr co:)) :))) mi to ani nepřijde přespříliš dlouhé, opravdu v tom vidím tu naštvanost; dvacet minut někde mrznout fakt není žádný med a konec... souhlaím s Perchtou, jako z dívčího deníčku :))) ale dám ti tip, neboj;)

C_ensinka
18. 01. 2004
Dát tip
Kouzelný, a Prahu miluju úplně stejně, ten pocit promrzlosti znám taky moc moc dobře, tak doufám že taky někdy potkám svýho pavoučka. Ne, abych se přestala bát - nebojím se, ale aby mi zpříjemnil chvilku:o)) Tip

alina
19. 08. 2003
Dát tip

Perchta
08. 08. 2003
Dát tip
z dívčího deníčku :) *

Čumák
14. 07. 2003
Dát tip
ciao... je to porádně ukecaný, čím to asi bude?? :o) máš můj obdiv, já na pavouka NIKDY nešáhnu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! (nevím je-li v tom obsažena hluboká moudrost, ale jen tak pro potěšení je to docela hezká povídka)

alina
14. 07. 2003
Dát tip
...no, tak s tou ukecaností - ehmm, ehmm, fakt netuchám čímpa to může bejt ;o))) ... pavouk byl v tomto případě asi chytřejší než já, a dal mi vědít! ;) ... moudrost?....jo, jak už jsem řekla - pavoukova! ....a FUNGUJÉÉ DODNEŠKA ;O)))

3/5+T proza Ti jde stejně dobře jako poezie...možná i lépe :)

alina
04. 06. 2003
Dát tip
NT: šokuješ mě! Asi jsi první, kdo si to myslí! Navíc, tohle je doopravdy můj první a jediný pokus!

Gunhead
10. 03. 2003
Dát tip
1. Jsem se konečně odhodlal si to přečíst a líbilo se mi to moc, hlavně obsahově, ty věci kolem ať si kritizujou jiní... Ani bych to nezkracoval... 2. Tak jsme asi "magoři" dva, protože mě se podobný věci stávaj dost často.Třeba nám jednou všichni ti zachránění broučci postaví chrám... 3. Když mám takhle někde v takovým hnus počasí dlouho trčet, přecházím do režimu STAND BY nebo SLEEP.Odpojím tělo a mozek nechám na volnoběh... :) *

alina
10. 03. 2003
Dát tip
Gun :o)) svět je plnej magorů :o)). .......mimochodem- teď jsem se někde /v nějaký příručce pro mladé přírodovědce ;)))/ dočetla, že tonoucí hmyz se nejlépe zachraňuje a přivádí k životu tím, že ho položíš na krepový papír -/páč ten nejlíp saje vodu/....a hlavně!!!, máš toho hmyza prý hned posypat solí :( /?/ ....-/páč prej to vytáhne z něj i tu vodu co se mu fšude možně dostala dovnitř/.........No, já teda nevím, až se budu topit, asi mě nijak zvlášť nerozveselí, když mě někdo hned na místě posolí :o)). Ale možná začnu pro všechny případy nosit solničku s sebou :o)). A dík za spolumagorství ;))

alina
10. 03. 2003
Dát tip
jejda, S_V,sorry.....to avíí bylo omylem!!! :) .....ale když už ....upovídaná ....ehmm...ukecaná, to já zase sem! Tos nevěděl??? :o))))))

alina
10. 03. 2003
Dát tip
*p* bléééé :o)

alina
16. 09. 2002
Dát tip
Whelpíku, zlobíš! ;o)

alina
15. 09. 2002
Dát tip
avíízko speciální pro Kooma a Whelpa :o))

alina
15. 09. 2002
Dát tip
tak znovu :o)

Whelp
15. 09. 2002
Dát tip
Dík za avi, stálo to za to.:o) Ale já mám stejně nejraději pavoučí jednohubky.:o))

tak mně se to líbilo moc a moc a moc, protože přesně tyhle pocity znám a hrdě prohlašuju, že pavouky zachraňuji neustále, ať jsou jakkoliv nevábného vzhledu, jsou užiteční.-))) z celé povídky na mě čiší city, pocity, nálada.. a to se ti povedlo přenést i na mě jako na čtenáře a vbuzuje ve mně touhu rozběhnout se do deštivé Prahy koukat na potemnělý Petřín a zachraňovat pavouky:-)))) akorát ten úplně poslední odstavec bych zrušil. jinak obrovskej tip, máš rozhodně talent a kritiku, kde rádobyumělec napíše, že by čekal víc, než JEN náladu, tu bych nebral vážně.. bože, vždyť právě JEN ta nálada je na tom tak krásná!!!!!!!!!!!!! Nenech se zviklat a zkus psát dál, určitě na to máš:o)))*

Kandelabr
08. 10. 2001
Dát tip
Teda jestli je to tvoje první povídka, tak to vůbec není špatné. Je to taková fajn pocitovka. Ale mám pár ale: a) dávej si pozor na zdrobněliny sluníčka, srdíčka...nějak to tam nesedí b)taky to vžívání se do pavoučích pocitů je takové podivné, třeba je mu i zima. není to tam zbytečné? c)nerozmazával bych tu pointu nepointu, nebo jak to nazvat tak nadlouho. poslední odstavec bych bud uplně vynechal nebo poškrtal. počítej trochu s čtenářovou inteligencí, ať se trochu potrápí, nebo ať se usměje stejně jak ses usmívala ty, když ses dívala přes okno na toho pavočka. nerozblemcavej emoce do poučných závěrů. jinak je to v pořádku, některé věty trošku škobrtají, ale to je jen otázka cviku. těším se na další povídku a doufám že jsem nebyl moc přísný :-)

alina
08. 10. 2001
Dát tip
Kande: :o))) Nejsi přísný a já Ti moc děkuju! Sice si nejsem jistá, jestli bych se těch chyb dokázala vyvarovat, ale každopádně jsem ráda, žes mi na ně posvítil .o)) a/ ...no jo, asi je celkem dost používám b/...ale ono se to FAKT stalo :o))) - já vím, že jsem magor .o))) c/...s tímhle souhlasím nejvíc a jsem si toho hodně vědoma. Jakmile mám napsat jakýkoliv text -krom básničky- i kdyby to byl návod na uvaření čaje z pytlíku :o)) , tak prostě zabřednu do toho vysvětlování polopatě a do hromady přebytečných slov...ale neumím tomu pořád nějak utéct! Ale budu se snažit na tom pracovat! No, nevím, jestli budu mít někdy ještě touhu a odvahu nějakou zkusit napsat. Přiznám se, že k tomu fakt nemám příliš tužeb a motivací :o)) ................................dík *o*

Wopi
09. 03. 2001
Dát tip
Jo, to je lepší pohled na pavouka, než ten muj... Ale jednou jsem dělal "muziku z půdy" a jedna část se jmenovala "Pavouci a střepy" a tím to mám u nich celkem dobrý ;-).

alina
09. 03. 2001
Dát tip
Wopi: .... to se mi tedy ulevilo! :o))

blázen
07. 03. 2001
Dát tip
To se mi líbí. Je to takové lidské. Taky občas dělám z nevysvětlitelných důvodů takové věci. Drobnosti, které nemají smysl pro nikoho jiného, ale tomu, kdo je vykonal, můžou dát víc, než se ostatním zdá. A je to pěkně napsané. Ale pavouci nejsou hmyz...

Skleboun
08. 01. 2001
Dát tip
jej, mozna, ze by zkraceni pomohlo, ale ja si zase vytrpela zimu a dest, protoze to moc dobre znam...ale pavouky mam rada :) tipik...jen o trosku zkratit, ani by to nemuselo byt moc...

JiKo
19. 10. 2000
Dát tip
Taky bych to trošku prokrátil ... škoda žes nebyla s náma v Olomouci, mohla sis tam prohlídnout asi 7cm pavoučka :-)))

Lee
11. 10. 2000
Dát tip
souhlas s Mirosláwkem, vypustit předlouhý začátek a zbytečný konec, zbyla by laskavá momentka...

alina
11. 10. 2000
Dát tip
I Vy clovekove jedni, kdyz ja tak moc chtela, abyste si to promrzli, promokli, a procekali se mnou. Protoze pak mozna mate sanci "potkat se s pavoukem". Byl to zamer! No nic, stejne Vas priste necham zas zmoknout,... :O]]]]]

zirafka
02. 10. 2000
Dát tip
Jéé, to je hezký... fakt se mi to líbí. Ten popis jak ti pavouci vadí a pak jak je ti ho líto natolik, že ho vemeš do ruky. Skvělý!

Miroslawek
02. 10. 2000
Dát tip
Hmmm.... na jednu stranu souhlas s žirafkou, na druhou stranu od tak dlouhého a podrobného textu bych čekal něco hlubšího než jen náladu.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru