Tajný

Hleděla na sebe do zrcadla .Chladná a žhnoucí zároven. Rty tvarované k pomilování a nenávisti.  Zářivé vlasy barvy slunce se kroutily po nahém těle,  lemovaly nádherný odraz v zrcadle a dodávaly mu nebeskou krásu. Vlasy tak kontrastující s očima. Očima ebenově černýma.  Peklem stvořenýma.  Bujná nadra podtrhující přírodní krásu byla pevná a jejich tvar byl záviděníhodný. Měsíční záře jen zvýraznovala všechnu tu ledově spalující nádheru. To vše viděla a byla si toho vědoma.

Čekala uvědomujíc si nebezpečí. Čekala na milence. Na mocného milence.

Byl krásný, ano. To ji však zdaleka nepřitahovalo jako moc, kterou vládl.

Jaký šperk jí přinese dnes, přemítala. Sáhla po vyřezávané šperkovnici. Vyndala nádherný náhrdelník. Blištící se diamanty, safíry a tu a tam i zářicí perly. Kdy měla tento šperk naposledy,  uvažovala. Ano, bylo to tehdy, kdy se mu poprvé odevzdala. Od té doby takový šperk už nedostala. Proč? Ted ji už může mít, kdy chce. Už ji nepotřebuje uplácet a získávat. To se změní, rozhodla se. Dnes naposledy ji dostane lehce, aby nezapomněl... Od zítřka to bude každodenní boj. A neskončí vždy jeho vítězstvím.

Zvuk. Ohlédla se. Přichází....

Pokračování příště.

                                                          Ivanka