Závrať a vždy mé: kéž.

to je na mě?

a jak ses sem vlastně dostala?

***

t*

(uznanlivo) dobrá.. ***

jo, (líbí) T

poplatný buď zpoplatněn ;o)

líbí *

a jeho báseň Těsna... to je síla!!! ...nikde si tě neždají... jeden by do tý řeky skočil taky

a dkuji všem

Krucifix, tohle není fér - od Sluníček z nití k Vláknitým sluncím je příliš daleko.. Sluníčka z nití zní až skácelovsky. A můj mejl (dismorphiazavináčcentrumtečkacézet) a já se na Celana už těšíme a děkujeme! :) ulito, tak to gratuluju! :)

dis: Ano, je to velmi daleko... a musím říct, že si myslím, že Sluníčka nejsou trefná... v jakékoli, byť třeba milostné, Celanově básni je pod povrchem existenciální úzkost... a tam se mi Sluníčka fakt nevejdou...

Zdá se tedy, že ne. A opravdu se velmi těším, až si Celanovu úzkost trochu poznám a budu si trhat vlasy (sluníčkům a za sluníčka) :)

dis.: díky, k tomuhle mi ještě nikdo negratuloval... a ani si ti nejsem jistá, jestli je proč...

dis: Mám ji na disku v práci... k tomu se dostanu asi v neděli... takže vydrž:) kněžna ortografie je hezká...

faustě, ano, v pořádku :) ď uli, tak jsem první, no :)

dis: ale ano, potěšilo :) ne kněžna, ale KNĚŽKA...

dis: jsem tedy kněžkou nové ortografie! :)

Nebudem sa tu strapnovat nejakymi blabolmi pred tou uzasnou kritikou Jinovatu/y (ktoru keby som dostala ja, tak si ju citam nocou dnom a aj tak by som z toho asi nebola zrela:)) , takze len prezradim, ze sa mi pacila:)

*

*

*

* dneska v polospánku mě napadlo, že pihy jsou interpunkcí člověka, resp. lidskýho těla fakt se mi zalíbila včera jsem měla možnost přečíst si (byť jen jednu jedinou) Celanovu báseň - Sluníčka z nití - myslím, že se neubráním tomu, abych si vzpomněla na něj kdykoliv uvidím dvojtečky :)

Inu, každý jsme svou formu nejprve někde potkali, a až pak na ní stavíme - sebe :)

no, jo....ty víš, jak potěšit děvče :-)) rozhodně zajímavé...

zraješ jako víno... nebo zraju jako víno já ... :) ******V

*

Ta poslední věta mi tam nějak nepasuje a trochu ruší....ale jinak se mi líbí celičká :o) t*

************* hodně

Co ti tam nepasuje?:) Co by ten hrdina asi tak s tím ustráženíám chtěl? (jmenuje-li se to závrať a odehrává-li se to nad strží...)

Ha....já hloupá, děkuji, tak teď už opravdu celičká a bez vyjímek :o)

*

Taky se mi líbí,je krásná*

ctu te uz dlouho - a tvuj styl psani se mi libi krasna basen - tip

parádička*

moc se mi líbí...

se opravdu překonáváš.... chjo....bez výhrad....se nějak zamotávám....+

Skvělá, krásná.Moc. t

Obrazy jakoby u tebe v poslední době přestávaly být opřené o sebe samotné, jen o svou kresbu - stále víc se jim dostává vyjímečnosti až kontextem. Například "krajina stala se stěnou" by mi přišlo jako levně vznešená improvizace na téma symbolika zďi + krajina s kytičkami... Ovšem pokud se držím názvu a vybavuji si linku, jsem proti možné samoúčelné vznešenosti a hloubce obrazu dokonale ochráněn konkretizací významu obrazu: jde o závrať jako na zdi, akorát všude v krajině. Je to tak konkrétní že si to vůbec na nic nehraje. To, skrz co se mohu v básni promítnout je neustále přikreslované téma závrati, které je tím opravdovým jádrem obrazu-básně. Jako symbol pak nechápu ani tak jednotlivá slova, jako spíš a hlavně závrať. Není to však jen symbol-slovo "závrať". Je to jakoby básní dokreslené a ugumované slovo "závrať", které se zdá být symbolem. Je to symbol vytvořený a proto se čtenáře ptá, co symbolizuje. Bude to něco konkrétního a nebude to mít moc společného s výškou v metrech. No:o) Jinak ostatní řádky mi přijdou taky jako ukázka snahy nepůsobit obrazem přímo ale až sprostředkovaně skrze jakýsi "tvůrčí průchod"? linky básní. A není to ani tak linka jakožto logická souvislost, ale spíš linka jako dokreslující tematizace.

a V ještě jsem zabudl

pane jo, to je kritika...

ozdoba....

*

Čím víc chybí jednoznačnosti ve slovech, čím víc je nutno domýšlet, tím víc autor riskuje. Pokud risk vyjde, je to výhra - i pro čtenáře.