Stračena, husy a ovád

Stračena neměla ráda husy. Husy to viděly a dlouze syčely. Pak přilítl ovád. Nejprve zmlkly husy. Ovád se dlouze rozmýšlel, které se přisaje na krk. Byl to ještě mladý ovád a neuměl se rozhodnout. Stračena to viděla a posmívala se husám; dělala na ně vykulený oči a vyplazovala jazyk. Husy se stavěly, že jim to nevadí. Ačkoli je ovád obletoval ve stále menších kruzích, tvářily se mírumilovně a chtěly se pást. Také ovád neměl v úmyslu nic zlého. Husy byly čím dál nervóznější a jen s nějvyšším přemáháním se ovládaly. Stračena si přikousla jazyk a žalostně bučela. Do toho přilít éroplán a všechny husy se zkroutily. Když ovád viděl, jak jsou zkroucené, ztratil o ně zájem. Stračeně napuch jazyk a pomyslela si, že ji doň bodl ovád. Hrozně se naštvala, protože to nebylo fér.  Ovád ničemu nerozuměl a zkroušeně poletoval, byl ještě mlád a neměl z toho rozum. Pak odletěl pryč. Tehdy stračena nakvašeně odešla. Husy se z toho už nikdy nevzpamatovaly.

---