Můj zimní pláč

Dnes

probíhají ve mně všechna

ne a proč a ale

večer je v plném proudu

a já tu sedím sama

jako včera jako zítra a

ptám se

Jsem hluboko do sebe zakletá

a potřebuji vynořit se už

jsem hluboce prokletá

jsem proklínaná

sama sebou

a potřebuji se už omilostnit

jsem potrestaná

a nevím proč

ani za co

když já musím

jenže když já tolik musím

Ve tmě za oknem zablýskla se vločka

nehlučně tiše padá sníh

hořím a pálím si prsty

sama o svou tvář

hořím si mezi čtyřmi zdmi

hořím si 

sama v sobě

a dusím se dýmem

dusím se svým kouřem

                                ++++++

Vymrzlé vločky poletují ve vymrzlém ránu

před mýma očima

za oknem napůl rozevřel se den

je syrově

je ztuhle

až smutno

až teskno

sirotčí vítr pohrává si

se zmrzlými větvemi stromů

i ve mně je ztuhlo

jsem v tichu

jsem samotě zas

a čekám

Hvězdička ze skla na mém okně

snaží se zablýsknout až do srdce

i ptáci

už spěchají před mrazem

schoulit se do sebe

a čekat

přečkat

A poštou nepřišlo mi nic

a nesměje se na mě bílá obálka

cení na mě zuby jenom prázdno

odškrtávám ranní hodinu¨

a těším se na další

o které naději bude

můj prostor je vymezen čtyřmi stěnami

v mé duši