Všechno zahodit

*Všechno zahodit: no nevím: za 1. pof, za 2. zase je to spíš struktrurně prozaické, 3. to s tím papírem v prologu: taky jsem to dělával, ale dle mně je vhodněkší to pak zahodit, ulehčí se Ti Pývý: proč Ti vadí otázky v básních? já sám je používám, myslím že do poesie otazníky patří ... nevím, co na tomhle dílku shledává socialistně realistického, vysvětli, prosím m.

no, těžko vysvětlovat... ono když jsem si to přečetl tedka po druhý, tak se mě to zdálo zase jiný, ale zase ne tak špatný (hm, asi jsem vstal levou nohou;-)... mluvil jsem o tom s Břízou: jak tady skáčeš z autora na autora, tak vlastně střídáš všechny možný nálady a osibitý přístupy k papíru, takže se ti potom věci zdaj jiný než jsou, jestli mi rozumíš... (proto uznávám princip čtení sbírky na papíře, když přečteš autora celistvýho, pak můžeš říct, žes to pochopil - totiž, pak ti nepříjdou určitý věci divný nebo podezřelý nebo jaký a nezarášíš se tam nad věcma tady toho typu. je tam zachycena ta osobitist! z toho tedy vyplývá, že někdy napíšu kritiku takovou, jakou bych v reálu řekl jinak...

mě vždycky deprimujou otázky v básni (typu: a k čemu/k čemu ta duše vlastně je), to je něco, co nemám rád, ba přímo nesnáším - asi mi to připomíná nějaký napodobení komunistickejch básníku, nebo fakt nevim (ale to je vesměs osobní postřech) Jinak ta báseň - jo, pěkný, dobrej kontrast - kontrasty a pointy já v básních rád, někdy až moc. Ale na tip tomu asi ještě něco chybí.

neboj