Nečekané zjištění 3.díl – Seznámení a návrat.

Neznámá planeta – nedaleko brány 10:06 (Tauriského času)

Ze všech směrů přicházela palba, ale ani jeden člen nezahlídl nepřítele, proti kterému tady všichni bojují. Uprostřed opevnění bylo zadávací zařízení. Okolo něho bylo mnoho beden. Jack šel přikrčeně k nim. Za zadávacím zařízení si všiml asi velitele. Právě mluvil asi s důstojníkem. Slyšel pouze část jejich rozhovoru „…pokud se zformují…“

(důstojník)(obrovský výbuch) „…sakra! Začínají se zastřelovat“ (další exploze) „Musíme vydržet 15 minut pak přiletí…“(velitel) V tom někdo poklepal Jackovi na rameno „Pojďte prosím se mnou. Jack byl trochu zmatený, kam by odsud mohli jít? „Asi tady mají nějaký tajný vchod, takže jdeme za ním.“prohlásil. Voják je dovedl asi jeden metr za zadávací panel, pak něco vytáhl, namačkal zřejmě nějaký kód, a pak sáhnul do trávy a najednou otevřel vchod do podzemí. „Tudy prosím.“a naznačil rukou směr do podzemní šachty. Všichni tam vlezli, až na vojáka, který jim pouze oznámil, ať jdou neustále dál, že už tam na ně čekají. Šli ve světle svých baterek. Ušli asi 10 metrů. „Co si o tom myslíte?“zeptal se Jonas. „Čekal jsem, že si trochu zabojujeme a voni nás místo toho šoupnou do podzemí.“poznamenal otráveně Jack. „Já je trochu  chápu, asi chtějí, abychom zůstali na živu a…“ Tiel‘c neřekl víc, jelikož se přiblížily k dalším vojákům.

„Pojďte za mnou prosím“ řekl jeden z vojáků a vedl je ke dveřím, kde na panelu něco zmáčkl a dveře se otevřely. Dále je vedl již dobře osvětlenou chodbou, k níž se připojovali další. Když došli k prvnímu výklenku, poznamenal voják něco o tom, že je to řídící místnost. Uprostřed byl nějaký hologram s mapou se situací u brány a kupodivu tam byly vidět červené tečky, což označovalo asi nepřítele. „Je jich tam docela dost na to, že obránců je asi třicet“ poznamenal voják a šli dál. Nyní odbočili do vedlejší chodby. Byla plná dveří a několika málo oken (vedle dveří). Voják je nyní dovedl k dvojitým dveřím. „Na stole naleznete vše co potřebujete“ a otevřel jednou kartou dveře a dal jí Jackovi. „Prosím“ poklonil se a odešel. SG-1 opatrně vešla do místnosti. Byla to čtvercová místnost se 4-mi dveřmi a východem na chodbu.

Uprostřed byl stůl se židlemi a na stole bylo několik beden. „Doufám, že nemuseli kvůli nám někoho vystěhovat.“řekl svým typickým sarkasmem Jack a šel k jedněm dveřím. Samanta se šla podívat na věci na stole. Tiel‘c  se šel podívat ke skříním a Jonas k něčemu, co vypadalo jako kuchyně a přitom prohlásil, že má strašný hlad a že už je asi poledne. Tiel‘c objevil stejnokroje, které viděl u důstojníka a velitele a Jack se ubytoval v jednom z pokojíků (vybral si ten podle něho nejlepší). Jonas mezitím objevil ledničku a zkusil ochutnat nějaký nápoj v (asi) hliníkovém pouzdře. „Hmm. Chutná to jako Coca Cola.“ prohlásil. Nikdo ho však neposlouchal. Všichni se věnovali tomu co právě našli. Tiel‘c právě zkoumal boty ze skříně, Samanta prozkoumávala bedny v nichž našla základní údaje o každé rase, kterou oni znají (bylo toho asi 10kg) a O‘nell spokojeně pochrupoval.

            Asi za 30 minut se ozvala exploze a celá zem se třásla. V tom se spustily poplašné sirény a hlášení „Nepřítel pronikl do chodby D-27. Všechny zálohy se tam okamžitě přesunou.“ Jack se probudil a prohlásil „Když nás nenechali bojovat předtím, tak teď nám v tom už nezabrání. Pojďte do chodby… hmm …D-27!“ Všichni si vzali zbraně a vyšli na chodbu, kde probíhal přesun jednotek k obraně. „Pane, mám mapu a podle ní bychom měli jít tudy a pak zahnou doprava do chodby C-29 a potom jít stále podle čísel chodeb až do chodby D-27“ informovala Samanta. „Jednoduší to být už nemůže“ pronesl Jack.

„Měli bychom si zapamatovat, kde nás ubytovali, abychom se sem mohli vrátit, alespoň pro to dobrý pití“ poznamenal Jonas. Nyní vyšel Tiel‘c ze dveří a měl na sobě boty, jenž našel ve skříni. „Tyhle boty jsou velmi příjemné“ poznamenal Tiel‘c. „To je jedno, hlavně už pojďte.“odpověděl Jack. Vyrazili a díky navádění Cartrové se jim podařilo dostat do chodby D-27. Bohužel pozdě.     Nepřítel byl zničen a venku již probíhala ofenzíva, která přecházela na drtivý protiútok. „To né!!! Přišli jsme pozdě.“sténal Jack, ale neměl čas říct nic jiného, jelikož se ozvalo „Lidé z Tauri ať se ihned dostaví do hlavního hangáru.“   „Furt někam běháme.“  kňoural Jack, který nebyl schopen pochopit, proč ho nenechají si zastřílet.

Po 10 minutách se dostali do hlavního hangáru. Byla to obrovská hala, v níž bylo mnoho plavidel (zřejmě vesmírných). Přímo před jejich očima nyní přistál křižník (alespoň si to mysleli). Nyní k nim přistoupil muž v oranžové kombinéze a bílými proužky a s přilbou v podpaží. „Pojďte za mnou prosím“ řekl (zřejmě) pilot. „Mé jméno je Wedge Antilles a budu vás tu několik dnů provázet.“ a vedl je k menšímu křižníku nebo stíhačce, nebo co to vlastně bylo. Cestou se mu představil celý tým. A když došli ke vchodu do lodě, řekl Wedge jednomu z vojáků: „Plukovník by si rád zastřílel, takže mu vysvětlete ovládání laseru a vyřiďte kapitánovi,  ať letí k bráně“. Se slovy „Provedu pane!“ odspěchal voják pryč, ale za chvíli byl zase zpátky a odvedl zbytek týmu do kokpitu. Wedge vzal Jacka do dolní střelné věže. Tam se s ním rozloučil a oznámil, že bude v doprovodné stíhačce a opustil loď.

Asi za 10 minut loď odstartovala a letěla v přízemní výšce. Za minutu uviděli oblast brány. Obránci se stále bránili. V tom se Jackovi ozvalo ve sluchátkách „Zapnu vám pane indikátor nepřátel“. Vtom se mu na obrazovce objevily červené skvrny. „No konečně.“ pochvaloval si Jack a začal střílet na červené tečky. Síla zbraně ho radostně překvapila, obzvlášť potom co viděl na zemi vylítávat do vzduchu lidi v bílých oblecích. V tom před nimi přeletěla skupina doprovodných bombardérů, které okolí brány doslova srovnaly se zemí. „To mi připomíná Vietnam.“ poznamenal Jack k bombardování.

„A sakra, červený jedna máte to na radaru?“ ozvalo se v radiu. „A sakra, proč zrovna teď“ někdo odpověděl a podle hlasu to byl Wedge Antilles. „No co se dá dělat, plukovník si trochu užije“ řekl Wedge „Takže leťte do sektoru 37 a vyčkejte na zahájení útoku“ rozkázal Wedge „Provedu pane!“ odpověděl hlas v radiu a loď ve které byla SG-1 mířila do vesmíru. „Plukovník Tiel‘c půjde do horní věže a zbytek týmu si nechám v kabině a předem upozorňuji, že to měl být pouze vyhlídkový let“ oznámil pilot. Nyní již byli ve vesmíru. Všichni se snažili zjistit co jejich přátele tolik rozrušilo. „Pane mám to. Je to na 9. hodině… panebože to je obrovský!“ oznámila do radia Cartrová. Všichni se ihned podívaly tím směrem. To co tam bylo, vypadalo z jejich pozice jako obrovská hnědá čmouha, ale při odhadu vzdálenosti se to muselo zvětšit 100x. „Pane na počítači to tady má délku okolo 1 kilometru!“ vyděšeně oznámila Cartrová. „Červený 1 všem velitelům stíhačů  – hlaste se!“ ozvalo se v radiu a potom už se hlásilo mnoho velitelů stíhačů „Zelený 1 připraven“ „Šedý 1 připraven, …“ „OK tady zlatí 1 přebírám velení“ „Všichni vpřed a zaměřte se na zničení generátoru a pak už jen torpéda a pryč odsud OK“

Začal útok, ale Jack neměl čas nic poslouchat. Na zaměřovači viděl jenom červenou a přibližovalo se to. „Do ******,  vidíš to taky Tiel‘cu?“ „Vidím O’neille, konečně si můžeš pořádně zastřílet.“ „To ti teda děkuji, já bych odsud radši hodně rychle vypadnul.“ „Pane, mám takový dotaz, neměli jsme se hlásit Hammondovi?“ zeptal se Jonas. „Sakra to máš pravdu!“ odpověděl vyděšeně Jack.

„Hammond vyšle podle mých výpočtů do 10 minut sondu“ opět poznamenala Cartrová. Pilot zřejmě pochopil, že se musejí vrátit k bráně. Nyní začali nepřátelští stíhači útočit, ale podařilo se je odrazit. Přispělo k tomu hodně asi to, že jejich křižník byl napaden. Když vstoupili do atmosféry, viděli vybuchovat nepřátelský křižník. O 5 minut později přistáli u brány, jejíž okolí se změnilo k nepoznání. Cartrová začala zadávat adresu. Když už se chystali jít k bráně, objevil se Wedge, který přišel tajným vchodem v zemi a s ním několik lidí. „Tipuji, že se musíte vrátit a podat hlášení. Proto se velitelství rozhodlo, že s vámi pošlou skupinu, v jejímž čele budu já. Vezmeme sebou několik věcí“ Z lesa se blížilo několik vznášedel a jedno z nich směřovalo k bráně. „OK, tomu říkám rychlost, Cartrová zadejte kód!“ zavelel O’Neill „Pojďte za mnou prosím“ vybídl delegaci k bráně. Na základně je čekalo velice milé uvítání a ihned se jim dostalo zdravotnické péče po tom, co prošli celí zmrzlí bránou. „Do 2 hodin chci mít hlášení a ubytujte delegaci“ rozkázal Hammond.

Konec třetího dílu.

Jaké překvapení čeká SG-1 příště? Vyjasní se konečně nějaké otázky?