Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřání P.M.
18. 06. 1999
0
0
1920
Autor
Hannah
A mně bys je darovat nechtěla? Po přečtení těch řádků si říkám, že bych byl docela rád tím příjemcem. . . :-)
A proč ne? Ale vlastním jen kytici růží a pár úsměvů. Blankytné nebe, louku, sad, štěstí ... to už nevlastním. Nebuďme tedy materialisté a pohlaďme duši několika milými slůvky, srdíčko několika úsměvy,... toho není nikdy dost a přitom stačí tak málo pro pocit, že i uprostřed lijáku svítí slunce a v třeskutém mraze nás hřeje něco uvnitř nás samých. :-)
Hannah, musím až dojetím zamáčknout slzu. Tohle je prostě dokonalý. Myšlenka, forma, přesná délka. Je to banálně řečeno, ale je to skvělé. Jen tak dál a protelefenuju, kvůli tobě, úplně vše, co mám :{
Hančo, všechny ty kraťoučký jsi mohla dát pod jeden odkaz, takhle je toho hrozně moc. Teda pokud jsi to všechno psala ty (řekl bych, že jo), ale tady si už člověk nemůže bejt jistej ničím. Jinak dodávám, že si mi víc líbily ty delší. S těma krátkýma sem nestihl ani vzlítnout...