RÁNO

Věžní hodiny právě odbily sedm. Pokoj doposud zahalen do tmy nesměle odkrývá svou tvář. Tichá opera se za dveřmi ospale probouzí. Flóra i fauna, jenž se uložila k zimnímu spánku již v říjnu, se začíná probírat do nového jarního dne. Ženich a nevěsta sjíždí hned po ránu sněhový svah. Hosté nikdy nebyli dostačující nevěstě. Za ranního pološera padají úsměvy PVC panenek. V pampeliškovém ohonu se skrývá žirafí chlup. V koberci zalezlé Želvy Obrovské dávají najevo nesouhlas. Blonďaté cosi umírá hlady a nikoho se neptá. Spatřivše komáry sebrala se koťata do košíku. Umíněný telefon - tak rozmazlený a čistotný - pěje ódu na sms. Červavé víno v černočerveném obleku, zaslepeno jakýmsi sajrajtem, smýšlí nad osudem a nesmrtelností věžních hodin. Usmrkanec v plenkách má dotaz: "Za kolik máte tu vepřovou panenku?"

"Za dva mořeplavce, hrst rozinek a čtyři taneční páry."