Jen tak.....

Nemůžu spát,tak tu sedím pohodlně v křesle a přemýšlím si nad tím,jak ten život utíká.Jak to všechno strašně letí,nad tím,že čas je neúprosný a odměřuje všemu a všem stejně.

Když se dívám na svoje dvě děti,tak si tak říkám,že to přeci není tak dávno,co jsem je chovala v peřinkách a dnes je z dcery krásná mladá slečna a ze syna už celkem urostlí mladý muž.

Také se rozhlížím kolem sebe a dívám se na květiny co jsem si zasazovala krátce po svatbě,když jsme se stěhovali do prvního bytu a dnes to už jsou vzrostlé rostliny.

Jo,jo čas letí......nedávno jsem byla maminčina malá holčička a dnes mám sama své děti a dá-li Bůh,za několik let budu zajisté i babičkou.Ale to ještě předbíhám.

Stále přemýšlím nad tím,jaký život člověk prožívá,co dělá špatně a co naopak dobře.Jistě,že se člověk nadělá za život spousty chyb,a bylo by dobrý,kdyby se z nich umě také poučit.Nejsme na světě tak dlouho,abychom časem plýtvali a znepříjemnovali si život hlouostmi a zbytečnými chybami. Asi bychom měli žít naplno a snažit se užívat si všech hezkých chvil,vždyt nevíme dne ani hodiny a může nastat konec.

Měli bychom se obklopovat krásnými a nám příjemnými věcmi a stýkat se s hodnými a milími lidmi. Samozdřejmě,že ani tohle asi není vždy možné,protože jsou mezi námi lidi,které bych nazvala "hyenami". Asi každý z nás už měl tu čest se s takovou osůbkou setkat. Já tyhle lidi nechápu,co mají ze života??? Těší je ubližovat lidem?? Ne tohle opravdu nepochopím. Je mi jich vlastně líto. Vždyt člověk,který se jen tak bez důvodu neumí usmát aradovat se z maličkostí je vlastně chudák a musí být strašně neštastný. Pak zestárne a zůstává sám jen se svou zlobou.

Já se ráda směji a snažím se být milá,mám ráda lidi.Vím,že to taky stále nejde,jsou situace,kdy to opravdu nejde,ale s ůsměvem na tváři se i ošklivé situace řeší daleko snadněji.

Možná už jsem dospěla do věku,kdy si takové věci více uvědomuji,kdy jsem si opravdu uvědomila,že jsem na světě jen na malou chvilku,kterou je zbytečný si zošklivovat.

Vím,že mám před sebou ještě kus života,tedy jestli zdraví a štěstí dá,tak bych si života chtěla užít. Užít v tom smyslu,mít přátelé,dobře vychovat děti a mít se s kým podělit o radosti a starosti,mít kolem sebe lidi co mám ráda a kterých si vážím.Mít v srdíčku lásku a čistou duši,rozdávat radost a smích pokud to jen půjde. Chovat se tak,aby mě lidi měli rádi.

Vážím si i starších,moudrých lidí,protože vím že za svůj život pozbírali už mnoho zkušeností. Pro mne byl takovým vzorem můj děda,který už je bohužel 15 let po smrti. To on mě učil brát život s humorem a přesto,že poslední roky byl už dost nemocný,vím že se pořád snažil usmívat. Dnes si dost často vzpomenu na některá dědova slova a postupem času i přicházím na jejich víznam. Ted i já už vím,co mi tenkrát jako děvčátku děda chtěl říct. Děkuji dědo!!

Udělala jsem za život spoustu kopanců a asi ještě udělám,ale chtěla bych se tomu jednou umět zasmát. Je umění se smát sám sobě,ale jde to a pak je to snažší a veselejší.

Mám kolem sebe spoustu báječných lidiček a mám je moc ráda a věřím a snažím se,aby měli rádi i oni mě.

Moc si vážím přátelství a vím,že přátelství je daleko víc než zamilovanost,která časem pomine.......hlavně si důvěřovat...umět milovat.

Jednou všichni zestárnem a já bych se pak ráda a s klidným srdcem otočila za svým prožitým životem a s klidem bych chtěla říct:

"život byl krásný,stálo za to žít!!"