Všechno své nosíme s sebou

Já zapomněla

že jarem kvete tráva

já poutník šedivým prachem

Z ramen si setřásám

písek a vzpomínky

však

omnia mea mecum porto

 

Já zapomněla

jak sníh bělí parapet

a že jsou ještě lídé

na světě

jestli se znovu setkáme

nezapomeň:

omnia tua tecum portas

 

Také jsem zapomněla

jak zní voda v bystřině

když ledy roztají

a procitne jezevec

jak se třpytí užovky

na skále

I hvězdy to ví

omnia sua secum portat

 

Až jednou odejdu

nechám ti obálku

s drobnými kvítky

kéž i ty vzpomeneš

že

Všechno své nosíme s sebou.

---