Prázdnota

Prázdnota noční ulice

Počítám dlažbu líným krokem

Přemílám okamžiky dne

Jen kosí hvízdnutí

-třeba sní sen, že je slavíkem-

přetnulo pravidelné odkapávání kroků

Včera jsem odtud radostně spěchal

nemoh se dočkat příštího dne

Dnes jako pes zbitý svým nejmilejším

svým pánem jediným

odcházím uši schlíplé

Tam hlouček zpěváků zkřížil mé myšlenky

Jakousi pálenku táhnou z hospody

A hněvivě křičí proti odmítání

Já sám bych dnes pil

Však nemohu

Hrdlo mám sevřené žalem

Vztek se mnou cloumá

„…on pro mne více udělal…“

Skoro se před sebou stydím

Jak mohlas mi dávat slepou naději

Proč.

Dál počítám kostky v chodníku

Stále tě vidím před sebou

v noční záři pouliční lampy

„Moc tě miluju…“  říkáš mi

„…ale k němu se musím vrátit“

Já blázen věřím a lituji

tvé upřímné srdce

Sedám na zídku u plotu

Tvář ukrývám v rukou

Na chodník dopadnou první kapky

To nám bylo šestnáct let

Posledních šestnáct které jsem kdy měl

Poslední láska kterou jsem kdy měl

Občas chodím tou ulicí

A jeho potkávám s dětmi

Kdyby to jen tušil

Tebe však jsem s nimi neviděl

Bohužel!