Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOsm mršin antilopy
Autor
Gik)
Prology jsou úhybné vojenské manévry, jestli nemáte nic proti přirovnáním. Znáte Bradburyho Pampeliškové víno? Ne? Nevadí. V originále Dandelion Wine. Náhodou jsem předevčírem zjistil, jak se francouzsky říká pampeliškám. Pissenlits. Nebo taky dents-de-lion. Lví zuby. Měl jsem radost. A tohle je zúčtování dravých šelem s beránky.
Ještě jedna věc. Stojím o hlubší kritiku i jakýkoliv názor, ale uvítal bych, kdybyste se vyhnuli rozdělování na části čistě stylem: líbí I., III., XVI., nelíbí II., III., etc. Je to přece jen celistvé dílo.
I ~
v tu pomalou minutu
jedenáctého dubna
udeřilo moje srdce třicet sedmkrát
21:27 Jiráskův most, je jasno a tmavo,
hrad září a Vltava je černá
psal jsem na schodech kostela
nelituji, Batšebo, vany z alabastru
ni čehož jiného – snad zubů tvých
stáda ovcí před stříháním
- snad jen
Tebe?
II ~
vytáhl jsem si tvé jméno
z klubu černých petrů
sbírala jsi
saze větrům
a já
tvůj anděr na komíně
doutnající uhlím
zbezhvězdil jsem
i psal jsem po nocích
bylo mi vracet hvězdy kam patří
napínat tětivu krku
a mířit přesně
jistě až příliš
přesně
a byly chvíle kdy jsem Ti kdy jsem si
nedovedl vysvětlit svá přátelství
III ~
a znovu to pozdní léto…!
vlažné i chladné jak lomy v prvních paprsích
a tvůj věnec už ti nevoní, amálko, vílo z nitra Ze mě
a lví zuby spletené usychají
a chmýří v očích tě pálí
a plané růže
prý ti učarovaly
a --
psal jsem na lavičce v parku
na mezi
žlutostí pampelišek
osamocený a nerozhodný
nevedlo to nikam
nikam to nevedlo
IV ~
psal jsem
zabořen hluboko do koryta eskalátoru
myšlenky se mi odrážely od hliníkových strání a přetékaly
na hlavy nočních jezdců na madlech
tohle metro určitě nebylo poslední
ještě jich v životě bude, každé jiné, každá minuta, každá noc
kdy mě schody povezou s pátky
samotného
k domů
V ~
slunce už je v půli cesty ke svému návratu
vyhlížím z pěti oken
do výšky na moře
a píšu jí, protože je škaredá
130 korun v(z)tahu:
nakonec se mi všechna láska vrátí
na chlup přesně!
alespoň
v nenávisti
VI ~
ještě mi není lhostejná
slaná vlnová délka ovčích blízkostí
ještě si pamatuju, že každý příběh má svůj konec
své králíky co sežerou trávu
a stáhnou se (a) snědí z rožňů
psal jsem u ohňů
v koupelně
na refýži
VII ~
až z nové čelenky
mrazem lístky opadají
listy smetanky zhojí bez řečí
i šrámy po koruně
trnové
vše bylo řečeno
dnes
VIII ~
4. 4. 2004 jsem přišel domů z baru
zkontroloval propisky, účtenky, dopisy,
napsal pár vět
a s myšlenkou na náruč usnul u prvně otevřeného okna
abych ho nechal dokořán nejmíň do podzimu
a pak, v závanu až od Baltu, najednou poznal
že je čas pevně zavřít
na kličku
a nechat listí snášet
nekrózu stromů
v obálkách
zas k jiným nohám