Poutˇová růže

Přijela poutˇ a já se těšil jako malý kluk.Na kolotoče,hlasitou hudbu ,na lákající výkřiky kolotočářů.Chystal jsem se vzít sebou i Janu-mou lásku.Pozvání přijala a o to bylo mé nadšení větší.Snil jsem o tom, jak jí vystřelím růži a ona mě obdaří svým zářivým úsměvem.Ale nejvíc,nejvíc ze všeho jsem se těšil na hrůzostrašně vyhlížející atrakci stojící opodál od všeho dění.Nejen pro mou oblibu v dobrodružství,ale hlavně protože jsem doufal,že mě v tom Jana nenechá samotného ...
Nadešel den na který jsem se tolik těšil.Vyzvedl jsem Janu a společně jsme se vydali na poutˇ.Hudba byla slyšet už zdálky.Poslušně jsem prošel kolem  všech obchodníků a zastavil se u každého stánku,který se Janě zdál jen trochu ,,sympatický’’.Když už jsme se nadějně blížily k ,,opravdové’’pouti dostala Jana chutˇna cukrovou vatu. Opět jsem jí vyhověl a vystál  dlouhou frontu na vatu.,,Umíš střílet?’’zeptala se když dojedla.Bez odpovědi jsem ji zavedl k  nejbližší střelnici,koupil tři střely a zeptal se:,,Tak která se ti líbí?’’usmála se a ukázala na malou červenou růži.Dvakrát jsem minul,ale napotřetí jsem sestřelil růži,kterou si přála.Poděkovala a dala si jí do vlasů.A pak jsem se rozhodl  oznámit jí svůj úmysl.Chvilku se zdráhala,ale nakonec stejně povolila jak jsem očekával a já už běžel ke kase pro dva lístky.Zasedli jsme na místa a čekali,až se zbytek atrakce zaplní.Po pěti minutách kolotočář usoudil,že jiný blázen na pouti není a uvedl atrakci do pohybu.Začali jsme se pohybovat do všech stran a já cítil jak se ke mně Jana strachy přimyká.Pak jsem uslyšel  jen strašnou ránu.Celá atrakce se zřítila k zemi.Dopadl jsem na zem a ucítil neuvěřitelnou bolest.Ztratil jsem vědomí a probral se až v nemocnici.
Otevřel jsem oči a uviděl bílý pláštˇprimáře.
,,Kde je Jana?’’zeptal jsem se okamžitě.Doktor mi podal ušmudlanou,potrhanou papírovou růži:,,Nepřežila to. Ta atrakce spadla na ni a rozdrtila jí lebku-na místě byla mrtvá.’’
Oči se mi zalili slzami... 

---