Navždy

Navždy

Proč stírat mám své sny, ač na dosah se mi jejich vůně jeví,

leč příkazy svých druhů, co z armády skvostné nevrátili se živí

poslouchat vnímaje každé noci jejich křik mám, zač – to nikdo neví

pláč staré armády a revoluční ryk, modlím se ať obé brzy z mých snů zmizí...

Nemaje potuchy o nástrahách nádhery dvora a falešnosti sladkosti

nevinnost kráčí dál omámená tím vším leskem,

bývaly doby kdy z plna hrdla užívala hravosti,

načež klesla v potu s krví v kal své minulosti v katův klín a se svým steskem

hlava kutálí se...

Stálost je pevná ale nestálost bohužel krásnější

v očích máš slzy a ty se kdes v hloubce ztracených vod vzaly,

proč slzy s korunou a lesk království je ti jasnější

než ty mé slzy a něžné oči, co tak dávno se na tebe usmívaly?

Proč tajemství utonuté v podivné hudbě v uších noc co noc mi zvoní

a kde básnící našli pojem hříšná žena

proč její tíseň a strach v ústraní potoky krve roní

proč je tedy hříšná, když ten hřích v sobě už nemá?

Nesuď ji, vždyť ty nemáš žádné právo, sám jsi odsouzený

ona hledá místo, kde skrývá se spása

věděla, že moudrosti dost nikdy na světě není

byla to ona, koho miloval, koho nadchla její krása.

A já budím se dál a trápí mne krutý smích vojáků

v plačtivých vzpomínkách kolem ní jsem obemknutý

ve tmě vidím rudý odstín jejích rtů..barvu stínů soumraků

teď už vím, že jsem navždy...navždy v ní uzamknutý.