Variace na Grossovské téma

Billboardová kampaň ČSSD vyvolala množství asociací. Jednou z nich je třeba Orwellův Velký bratr nebo internetem kolující plakát, na kterém Hitler s tím samým heslem usiluje o křeslo v Říšském sněmu. Jsou to spojení možná hloupá, ale za to vtíravá – stejně tak jako celá kampaň.

Upřený pohled vedle hesla nijak neuklidňuje, naopak, člověk tak přemýšlí, jaké jméno zájmeno „to“ zastupuje. Je tím „to“ něco, co se stalo nebo něco co se stane? Pravda, stylisticky je nynější „přítomný“ slogan lepší než jeho alternativy „myslel jsem to upřímně“ a „budu k vám upřímný“. Nicméně, ještě zbývá prosté „Myslím upřímně“.

Cesta do pekel, říká se, je dlážděna dobrými úmysly – a ruku na srdce, každý „to myslí upřímně“. To, že si vedle této věty lze představit tvář kohokoli – třeba Petra Čtvrtníčka – je možné jen proto, že věta záměrně nemá kontext. Kontext, koneckonců obstarávají sprejeři, a ČSSD to nevadí – naopak v očích strany zkomoleniny představují vítaný zájem společnosti. Poděkování bývalého ministra vnitra sprejery jistě potěší.

Mám taky jeden návrh na to, čím zaplnit tolik prázdného místa na billboardu. Nynější slogan bych klidně zmenšil a posunul níže. Nad něj bych napsal toto:

Jednám čestně.

Pracuji poctivě.

Nestydím se to říct.

Myslím to upřímně.

Vedle těchto vět si už každou tvář představit nedokážu – ono je totiž na ruce vidět o moc lépe než do hlavy.