Dvě pomněnky

Z rozkvetlého houští vylézají hadi,

i já se teprve ještě rozkoukávám,

ptám se stromů, zdalipak mají mne rády,

ty oči, co dnes už nedobývám.

Oči s barvou bledé bouřky,

oči s výrazem plachého koně,

ty, co je lemují tmavé kroužky,

jediné oči, co vidí do mě.

Kde dneska jsou, kam sklopily panenky

a mám je hledat dál?

Nebo už odkvetly ty moje pomněnky?

Kde je ta chvíle, co s nimi tu stál.

Pamatuji, zpívali ptáci vysoké soprány

a my tu takhle u sebe seděli.

Dneska jsme již k sobě nezváni,

přestože rozespalé oči jsme promnuli.