Promáčená

!

 Ni

                                                                         kdy

jsem ne

byla pěkná.

taková malá žá

ba s velkým nosem.

A teď se vtírám městu,

aby mě vzalo do svých ulic.

Půlnoční seance deštových ka

pek na dlažbě lesknoucí se lam

pami. A voda v kašně, přestože pr

ší, tryská sloupce kýčovitého svět

la podobné neonům laciné rek

lamy na prací prášek.

.

C

 h

lad pro

lézající z

řeky, slídící

temnými zákoutí-

mi a mezi popelnicemi

a za rohy výloh a pod miki

nou. Už chcibýt doma, svěřuji

 se panáčku na semaforu. Tak kráčí

 přede mnou. Najednou závoj vody z 

kaluže zpod kol projíždějícího auta

a přímo na mé kalhoty. Bezrad

nost, maličká, náhlá panika

 z nepřipravenosti.

 Ti

  cho

 učce

  tichoučké

 kroky mezi

   paneláky, abych

  je nevzbudila. Ježatost

   antén někde převysoko. Koč

     ka. Vypadá jakoby spala. Upros

     třed silnice, jedno ouš-ko zvednutý.

    Asi nespí. Schůzka s vodou mezi p

     onožkami a botou. Myslím na tu ko

      čku. Ta se má. Určitě jí teď neš

         plouchá v botách……..