Stánek s pocity

určitě by to takhle bylo hezké :-)))))......

Co prodávat úsměvy, když svět jich nemá, kolik měl by chtít, co prodat jenom jediný? Pak svět ten jeden bude mít. Co prodávat třeba iluze, vždyť skoro každému tak chybí, co prodat třeba jedinou? Pak jich bude mít více lidí. Mít takhle stánek s pocity a prodávat je světu, to bych pak lidi stavěla každého na jedinečnou metu. Přišel by chlapec, který snad, kuráže by měl pomálu. Já mohla bych mu vyprodat kurážný klobouk z korálů. Kdyby strach pak někdy měl, klobouk na hlavu by dal, kuráže by měl tolik, kolik chtěl a pořád se jen usmíval. Přišla by babka, které snad, chuť do života hodně schází. Té bych zas mohla vyprodat kytičku natrhanou ráno v mlází. Kdyby chuť jí zase scházela, kytičku k nosu by si dala, chuti by mohla rozdávat a pořád se jen usmívala. Přišlo by děvče, které snad, nemůže najít svojí lásku. Té bych zas mohla vyprodat do vlasů krásnou rudou pásku. Kdyby jí lásky nebylo, tu pásku do vlasů by dala, chlapců by za ní chodilo a pořád se jen usmívala. Přišlo by dítě, které snad, chtělo by něhy trošku víc, tomu bych mohla vyprodat pár mladých bílých holubic. Kdyby i potom chyběla mu něha, párek holubic k sobě by dalo, pak lásky plno kolem sebe a pořád se jen usmívalo. Přišel by kmet, který snad, nemůže s radostí už zavřít oči. Tomu bych mohla vyprodat, káču, co pořád se jen točí. Kdyby pak nerad někdy zas šel spát, káču k sobě by si dal, radosti přišlo by hned na stokrát a pořád se jen usmíval. Tak co mít stánek s pocity? Každý určitě něco by tak chtěl, všeho by byl pak dostatek, kdyby tenhle stánek s úsměvem se vystavěl. Ten, kdo by tam prodával, musel by pořád krásný úsměv mít, aby prodavačem v tomhle stánku, mohl s klidným srdcem být.

---