Polibek

občas jsem přemýšlela co je víc,,,,myslím, že to tuším :-).

Zase už sílu poznávám, když nechávám ji v sobě spát, zase už tobě nedávám, to co mohla bych ti dát. Když slunce zajde za hory a krůpěj deště pokropí mi nohy, přemýšlím jenom o tobě, o tom, proč k lásce nemám vlohy. Proč povídat si je potřebné, když ruce dáváš na mé tělo, proč nechceš slovíčka mi darovat, když právě to by se mi chtělo. Nechápeš, že klíče ke mně vedou přes mé myšlenky, křičím to v sobě nahlas lásko, zahoď své mylné domněnky. Mám strach, že pro tebe to neznamená mnoho, když polibek ti jeden dám, ale je to víc – to lásko věř mi, než když tělo k hříchu zaprodám. Tělo je jen hmota, kterou půjčím, ale v polibku je moje JÁ za to ti broučku hravě ručím, tak važ si toho, že jej dám.

---