renovace světa

Prcháme před bolestí a utrpením,

ne prcháme před láskou a odpuštěním,

máme z toho totiž strach,

Strach větší než naše duše.

Já zkoušel před tím utíkat dál a dál,

nic to však nepomohlo ještě víc jsem se bál,

Ta bolest v nás ubíjí lásku a pochopení.

Naše touhy, představy a snění.

Vyhledáváme tmavé zákoutí a černé stěny,

tam však nenalezneme vanu plnou bílé pěny.

Nenalezneme tam nic než sami sebe v přesvědčení,

že budeme moci dobít svět jenž se stále mění.

Naše výbuchy vzteku střídají výbuchy lásky,

už nedostáváme žádné stupidní otázky.

My je totiž sami pokládáme,

a to pro naši bolest v srdcích.