Proč?!

Maminko, tvé dítě pláče, necháš ho jen tak, napospas světu? Otři mu slzy, a pohlaď jeho tvář, tak bledou, snad strachy... Vše půjde snáz, uvidíš. Proč říkáš ne, proč otáčíš se zády? Nenech ho jít, jen tak, samotinké do tmy. Do záhuby bezcitně ho ženeš. Jen jednou se snaž přemoct svou hrdost, nestát tak tiše; Jen jedno slůvko stačí říct. Řekni STŮJ a nestrachuj se víc. Plod, jenž měla jsi 9 měsíců v lůně. Chceš zahodit ten čas? Proč NE říkáš zas? Raději mlč. Každé tvé slovo bolí, žene ho do náruče zvané SMRT. Říkáš NENÍ TO MÁ VĚC, tak ptám se tě přec, čí krev koluje mu v žilách? Kam se poděla tvá víra? To dobro, které v tobě vždy bylo? Všechno to dobré v tobě shnilo. Jen prázdná schránka, v místě, kde bývávalo srdce dnes jen veliký kus ledu zebe. A všechen ten mráz vychází z tebe. Každý tvůj pohled studí. Má slova tě nudí? Až jednou všemocný pán zvaný ČAS, postříbří tvůj krásný vlas, bude pozdě se ptát PROČ? Tak nenech ho jít...