Nepotopitelý

Jsi dlouhá ředa úsměvů,

které se v slzách topí.

Tvá sladkost rozplývá se

v tom slanym roztoku.

Neumírám,ale teď ani nežiju,

jsi smutnou ozvěnou mých kroků.

Jsi ubohý otrok svého chtíče,

jsi nicka v lidské společnosti.

Snažíš se povzbudit svý ego

výpadky do budoucnosti.

Neukojitelná touha splývá v tvých

zoufalých slovech a postupně se potápí.

Dopadne jako Titanic,

na dně myšlenek v moři zapomnění.

Vím,že si sám - já taky.