Miška: ...

Sem a tam, dokola chodím a někdy hlavou o zeď hodím že teče mi krev, to nevnímám já v zajetí se narodil a lidem ruce nelíbám už od prvního dne život pruhovaný mám jsem papoušek a v kleci žiju znuděně si v mozku ryju a pozoruju svět přišel si k mřížím a díval se na mě chudáček, že létat přeje si marně že uvěřil jsem podvodu chvilku viděli jsme se ty zvíře já svobodu

Tu báseň v prologu napsala miška na Písmáka před rokem. Zaujala mě na ní především nelíčená hrdost. Začátek a konec jsou jednoznačně nejlepší a silný ve své syrovosti: Sem a tam, dokola chodím a někdy hlavou o zeď hodím že teče mi krev, to nevnímám chvilku viděli jsme se ty zvíře já svobodu Pocit toho ptáka je mi blízký, a i když netuším, zda to tak autorka zamýšlela, vidím v tom vězni především člověka, který vnímá vnější svět jako nepřítele, který mu může dopomoci k útěku.

---