nuzná zpověď ...

Nikdo mi nerozumí. Člověk, s kterým jsem tolik zažila mě najednou stále analyzuje, avšak jen z té špatné stránky.Nemá už tu snahu co dřív, hledat to krásno, to, které každý v sobě má.Přítel – opravdový, mizí mi a co je nejhorší, nepřipouštím si to a odcizuji se mu tak sama dvakrát tolik, docházejí slova, nejdou vyjádřit emoce. Moje emoce stejně vždy vyzněly na prázdno. Pro ty lidi současného světa jsou emoce jen potížemi. Tak jsem asi potížista. Říkám si ale, kdo z nás je ten špatný? Kdo z nás je dole a kdo nahoře? Já už nevím co cítit, nevím co si myslet, bojím se všeho a všech. Všichni mě zklamali a všechny jsem právětak zklamala já. Chci se sebrat, ale kterou cestou jít? Sama to nevím . Ale vás se ptát nemůžu, nevěřím vám. Důvěra v lidi není malicherná … Je to taky potížista.