Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Žalář

12. 10. 2004

1197

Autor

Restless

Ne, není mi dobře. Mám splín. Jo, je to mizerný příběh. Málo obrazů. Já na to ale kašlu. Nepíšu pro to, aby mi bylo zle, ale aby se mi ulevilo. Je to jen taková drobná zpověď anonymitě internetu.

Do žaláře stéká mezi kameny stružka. Je tma. Velká tma. Žízeň. Je... sucho. Takové sucho. Řetězy potichu cinknou, jak se odsouzenec pokouší natáhnout k oknu. Ne, nevidí měsíc. Jen tuší mříž a slyší tiché kap, kap... Těžké řetězy se pomaličku zvedají ze země, jak se pokouší dostat blíž. Třeba... Třeba ucítí... Ne. Čich už dlouho nepotřeboval. Zesláblé tělo se snaží, každičká šlacha a atrofovaný sval se napínají... Řetěz se zvedá až téměř tvoří přímku. Praskání kloubů a natrhávaných úponů... Odsouzenec je dost blízko, aby ochutnal. Téměř už může smočit rty...

Ale co vlastně hltá se dozví až po prvním doušku...

gabio

30. 10. 2004

Dát tip

popravdě mě to zaujalo spíš svojí nevšedností... na druhou stranu jsem si tak malinko vzpomněla na Orwella. t

Elyanne

15. 10. 2004

Dát tip

vesuvanka

12. 10. 2004

Dát tip

Ale jo, mně se to líbí... obraz žíznícího spoutaného vězně vypovídá.... ale co vlastně hltá se dozví až po prvním doušku.... i to je dobrá metafora TIP si zaslouží... a je dobře, že jsi se vypsal ze svého smutku... a tak přeji, aby tomu uvězněnému spadly okovy, aby se dostal z vězení ven, napil se z čistého pramene a aby ho sluníčko pohladilo svými paprsky...