Saně

Už zase se snášejí zlaté hvězdičky

a my jsme každý na opačné straně,

venku zvoní na saních rolničky

a na polích se bíle třpytí stráně.

Co v očích mých lze vidět,

když ty na dosah nejsi,

co má moje hlava vědět,

když pořádně neví, kdo jsi.

I když obloha je černá a dole je bílo,

pořádně nevím, zda se mi to zdálo.

Slyším praskat mráz i padat vločky,

přestože ta poslední ještě dopadne,

naplním vločkami velké sáčky,

ať jediná vločka mimo něj nespadne.

Pak si uvědomím, že stejně tu sama stojím

a ty jsi prostě na druhé straně,

jako když zimy se bojím,

protože vím, že z vrcholu ujely nám saně.