Dokud nás smrt... IV.

Štěkot psů se pomalu vzdaloval, ale mág stále ujížděl. Jedna větev ho švihla přímo přes oko, a tak jel na koni, slzel, snažil se dívat před sebe, ale téměř nic neviděl. Mrtvá odporně páchla zemí a počínající hnilobou, kývala se ze strany na stranu a musel ji přidržovat, aby z koně nespadla. Navíc kůň často ve tmě zakopával, byl vyděšený a utahaný, vypadalo to, že každou chvíli podklesne. I mág byl k smrti vyčerpaný, vše ho bolelo od těžké dřiny na hřbitově a krk měl v jednom ohni. Nemělo smysl dál pokračovat. Stejně neměl vůbec představu o tom kde je. Zastavil, namáhavě slezl z koně, pokusil se opatrně sundat mrtvou, ale neudržel ji a tak těžce žuchla do listí na zemi. Lehl si vedle ní, přehodil přes sebe plášť a okamžitě usnul.

Ráno ho probudila zima. Pohnul se a celé tělo zaprotestovalo vlnou bolesti. Otevřel oči a díval se jak paprsky ranního podzimního slunce procházejí korunami stromu, pod kterým ležel. V lese bylo nádherně. Namáhavě se posadil a rozkašlal se. A pak uviděl co přes noc udělaly lišky s mrtvou. Díval se na bílou paži posetou stopami zubů, na vyškubané kusy masa, obnažené svaly a šlachy, roztrhané bílé šaty, obličej s chybějící levou tváří, ruku s chybějícími prsty, díru, vykousnutou do dívčina břicha...

Sklonil se k ní, zavřel pevně oči a chtěl zakřičet, ale jen tiše zasípal. Zatnul zuby a dlouho, dlouho tak ležel, tvář přitisknutou na její rameno, nosem se zavrtával do bílé látky páchnoucí smrtí.

Nakonec vstal, sundal si plášť i halenu, vzal nůž a rozpáral jí šaty. Pak se řízl do zápěstí, zaťal pěst a nechal krev kapat mrtvé na ústa, oči a hruď. Pak si zápěstí ovázal a prstem nakreslil krví mrtvé na tělo několik symbolů.

Několik symbolů si nakreslil na hruď.

Nemůžu zaříkávat, pomyslel si, nemůžu zaříkávat nahlas. Zavřel oči a opřel se o strom. Pomyslel na to, co musí udělat, předklonil se a vyzvracel trochu žaludeční šťávy a krve.

Pak přistoupil k mrtvé, sundal kalhoty a rozevřel ji stehna...

Když skončil, podíval se jí do tváře.

Kdesi hluboko v těch dvou očích zasazených do zubožené potrhané tváře se právě probouzel život.

(pokračování...)