Ještě než si večer umřu

Proplouvám si životem a cestou do pekla se nejspíše upeču. Potkal jsem motýla, ale nebyl na mém pozemku. Někdo po mě střelil, když jsem mu chtěl chvilku dopřát na své dlani. Sluníčko totiž pálilo a bylo i dost tepla pro všechny. Kousek dál se belhal oasmělý poutník v černé kápi. Najednou odhodil plášť a nechal v sobě poznat mladého rouhavého jinocha. Po boku měl dravou šelmu, která se podivně dívala jak namáhavě dýchám a pomalu postupuji. Občas se kouzelně a neuvěřitelně usmála a dokonce něco říkala svou těžce srozumitelnou řečí. Chvílemi se mi zdálo jako bych rozuměl. Po chvíly přes cestu přeběhl jakýsi panáček. Předstíral průměrnost, ale než se vzpamatoval, vyhrál jej další člen družiny úchvatných bestií. Vzal jsem injekční stříkačku a pomalými rozvážnými pohyby jsem si všechny vstříknul do žíly. Když budu mít smůlu, dostanou se až do srdce. Ozvala se zase má nevyléčitelná choroba. Čas od času si říkala touha, ale byla to jen rakovina spalující mé vyčerpané tělo. Odešel jsem tedy na pokoj, lehnout si a odpočinout. V noci jsem se převaloval a bolest se mísila s jednotlivými barvami a jmény. Přinesli mi trochu vína, docela málo. Ale já pil hltavě, až jsem vypil úplně všechno. Probudil jsem se a uvědomil si, že ležím v prachu cesty zase sám. Pomalu jsem se opřel o rozpraskané ruce, zaschlá krev, vykašlaná při včerejším nočním záchvatu sveřepě zůstávala na mých dlaních. Otřel jsem zpocené čelo a namatlal tak na svůj obličej další hrozivou masku. Jsem zase jiný! Mladý jinoch s kápí měl vedle šelmy ještě svého strážce. Byl zdaleka a neznámý. Jen každý jej znal. Blížil jsem se vyprahlou pouští do oázy. Nedostatek tekutin ve mě vzbuzoval představy, že je plná zlých pavouků a hadů. Bylo tam pěkně, pršelo a černý déšť poskytoval návštěvníkům jako já azyl před suchou smrtí. Dostal jsem opět doušek vína. Bylo trochu otrávené a tak jsem brzo zavřel oči. Procitnul jsem o kus dál na stanici noční tramvaje. Nastoupil jsem a sedl si s ospalým mladíkem někam na konec. Revizor nás přistihl opřené o okno. Dal nám pokutu dvou hodin bez spánku a s jízlivým smíchem odešel budit ostatní nevyléčitelně unavené.Znovu jsem šťastně usnul.... Jako ve snu jsem zahlédl stoly zkrápěné deštěm. Kolem nich se spokojeně potuloval Hodný mág. Spokojeně si zapisoval do své knihy kouzel nová a nová kouzla a jména. Celé se to houpalo a hrála hudba. Sem a tam, míhající se postavy a horizont. Pak někdo přinesl láhev vína. Nalévalo se. Hltal jsem doušky toho nápoje a byl bez dechu. Škoda - zase otrávené. Najednou velká bolest, mladý jinoch v kápi sekl mečem a rány vytryskl proud krve. Byla ošklivě zbarvená jedem a okamžitě přinutila nádhernou šelmu, aby se zakousla a sála za mne ten jed. Potácel jsem se někam dolů. Čelem jsem narazil na nějakou mříž. Za ní hudba smích a křik. Hustý dým. Nějaký zbrojnoši mi berou malou hračku a čísi ruce mne vlečou kamsi na pohovku. Vtisknou mi do ruky sklenici a nutí mne k prvnímu doušku. Zase otrávené. Smrtelná křeč mě budí na nohy a všichni okolo jsou bez duše. Zdá se že spí, i když mé oči jsou unaveny po dlouhé cestě. Ještě z nich kanou slzy a krev. Odcházím pomalinku do chladného rána smrti vstříc. Ještě je ale noc. Tak si snad na chvilku ještě lehnu. Zkusím se ještě chvilku dusit a možná přijde vlídný kdosi a jemně mi skalpelem vyřízne bolavé srdce a odstraní tu zlou rakovinu. Budu zdravý a bez srdce. A budu si klidně dál žít......

---