Letní snění..

Letní zasnění,pohledem jiným:) Snad jen hezká blbost..

Protože Jsi odešla,zùstala na písku jen má hromádka,co jsem si
nahrábnul...ale i ruèník,pro Tebe,pøijdeš pøeci jen zpocená a rovnou
do sprchy...pøesto...poøád budeš myslet na ten písèitý bøeh...pod
sprchou na okamžik zavøeš studánky a otevøeš je opìt jindePlavání
máš dost,ryb už taky,úhoø je nìkde v troubì(chudákTak ne pustím
ho,a zase potìší i jiné místa...Sama tu urèitì Nejsi,odpolední
Slunce dopražívá,co pøes poledne upeklo,nebo co mu utekloKolem jen
šum lesa a šplouchnutí vody(pravdìpodobnì budeš mít slušný úèet za
sprchu,ale to neva,viïVlasy Ti pomalu schnou,ale není kdo by je
rozèesal...kdo Ti natøel záda,odøel boky...co se rády pøedvedou...a
Tvoje ruce,co umí vzít a prozradit pohybem víc než pár øádkù.Krásnì
nebezpeèné lýtka,k zakousnutí...a to vše v kompletu,co si ted dopøává
spršku a èeká co jí pøichystám,tu sprchu skoro nevnímá...Tak
jo,pomalu se otoèíš na záda a dopøeješ bøíšku a nádherným dvojèatùm
poslední veèerní Sluníèko,když si záda užily a trpí pod tlakem
ruèníku:( Pod víèky co ozdobnì øasy stráží...zdál se sen.Sen o tom,že
vítr Ti šimrá po rtech,pohrává si z nejjemnìjšími zlatými chloupky na
tváøi a Ty se tomu smìješ,protože je to moc fajn...Je to rebel co rád
bere i dává...máš po plavkách,ale Tobì to moc nevadí,zanesl je vysoko
do vìtví,...to neva,protože si mùže trhnoutVítr se nafoukne a zmizí
pryè...ne na dlouho.Ležíš dál,do posledních paprskù veèera a nechce
se Ti dìlat nic.Venku je tak pøíjemnì a sen nekonèí...do tìla,hebké
pokožky,stehnech,horké tváøe rtù,...cosi nežnì malého narazí,tady
tam,níž,výš...lechtá to...úder za úderem buší jemnì dál do
tváøe,tìla....je jich víc a víc,tisíc malých drobných míst co
uvolnují...je jich tolik...a Ty se rozplýváš,rozplýváš...a ještì
víc,dopadají na už plnou silou na prsty,pøedloktí,souèasnì šimrají a
spojují se...tisíc malých hádkù a stále buší...tváø je jich
plná,stékají v proudu a buší na stehna,nemilostdnì bièují bøíško a
utíkají na všechny strany,po stehnech najdou cestu i tam kde je
skrytá síla a hlavnì touha žít.Kòuèí a sténají hádci(to ne hádci,jen
jeden medový hlásek)...plení vše každý kout sametové pokožky...rychle
se zvedá a padá hrud víc než pøedtím,to probudila se k životu...jak
hádci našly místa,co nenechají oèi nikdy bez povšimnutí a prsty hladí
co pohlazeno má být...a zuby se nìžnì zakousnou,kousnutí...co nikdy
nebere,ale dává.Skryto je pod hebkou hrudí jedno srdce...Ona
dívèina,nevydrží...síla skrytá vnitru,dere se ven a ona se zmítá v
plné køeèi,touhou zùstat ještì víc než jen ten krásný okamžik a
nevracet se odtud...z místa kde slova a øádky nejsou tøeba...Jen
ještì okamžik poseèkej letí myšlenka dívèiny,myšlenka skrze srdce ->
co dneska toužilo hroznì moc být naplnìné láskou,jejím dotykem a
pochopením všeho...Ona se vrátí,chce se ještì vrátit a být uprostøed
toho všeho...ted otevøe oèi a pláèe.Pláèe,protože má radost,pláèe
protože musí...a skrze slzy vidí,že sedí udýchaná a celá (zpocená) na
kraji jezera v letním deštíku co smyl pøedchozí okamžiky..nenávratnì
pryè.Stále tomu nechce vìøit...ale srdce bije stále dost rychle na to
aby pochopila,že o nebyl sen...Jazyk pohladí rty a ochutná ze tváøe
slzy s deštìm...ochutná i z dlanì...Dívèina si otøe
tváø,vstane,upraví vlasy a jde pomalu po kotníèky v ustávajícím dešti
domù,myslí na to co se stalo...bylo to porpvé...pro onu
hrdinku...poslední kapky jí ještì doprovodí,než uhne na cestu a
zmizí...A naše hrdinka co se ještì sprchuje si koneènì uvìdomí,že
úèet za vodu bude tuènýAle nevzdá se prožitku,onìch øádkù...co
pøišly poštou po kusu chladného kabelu ale vroucnì ožijí uvnitø
jejich myšlenek kam je všem zapovìzeno vstoupit...každá má své
tajemství a støeží si jej po celý život...
Víc toho nemám,a asi už nedám dohomady...jsem úplnì vyèerpaný:(
Mám ted jedno pøání,pokud Ty øádky budou co chceš,nebo si je takové
èekala...podìl se s nimi,jestli chceš s ostatními,ale neøíkej odkud
je máš...jinak mì roztrhají na kusy a Tobì zùstanou jen ty øádky,do
divokého veèera a noci...M*

---