Nespěchej tolik

Jízda

Vidíš někoho, sníš. Běží, holá chodidla jsou drásána pískem. Za ní, vysokou, štíhlou a neuvěřitelně rychlou. Jen sloup prachu. A vidina něčeho neurčitého, šílenství? Chceš pryč.

Probudila jsi se, časem jsi však znova musela usnout. Sen.

Zase ona, je strašlivá. Možná byla v bílém, ale teď září jako čepel meče. Přeješ si nevidět!

A znovu ten sen, pomalu propadáš jejímu šílenství. Snášet to každou noc. Začínáš cítit její bolest a vždy, když se probouzíš, máš zkrvavené celé tělo. Cítíš hlad a nesnesitelnou únavu. Bože, chraň mě, si šeptáš, ale nepomáhá to…

            „Jeď, Ordo!“ křičíš. Řítíš se planinou, v hlavě stále ten samý pocit. Opustila jsi vše, rodinu, přátele i majetek, vše jsi prodala. Zbyl ti jen tvůj kůň a zásoby na pár dní. Stačí jen na pár hodin denně usnout a přichází další sny, ona se ti vzdaluje. Je příliš rychlá.

Jedeš příliš pozdě? Co když ji nedoženeš a skončíš v bolestech… bez své duše… už teď v sobě cítíš někoho jiného. Přesto: „Jeď, Ordo! Rychleji!“

            Uběhly dlouhé hodiny a pak následovaly dny. Dva, s minimem spánku. Vyčerpání. Uprostřed divočiny, na opuštěné cestě, jsi zcela sama. Jen tvůj kůň a poslední zásoby. Co teď dělat? „Pokračovat v pronásledování!“

            Blíží se večer, pomalu ztrácíš i ty poslední síly, musíš zastavit. Jinak? „Ať se stane, co se má stát!“ Byla už noc, když jsi napůl šílená upadla do bezvědomí. V té chvíli jsi nevěděla, co tě dovedlo až sem, na pokraj tvých možností a přes práh tvých cílů.

            Probudila jsi se … bohužel… vše tě bolí, pálí a … zmateně se rozhlížíš. Tvůj kůň, je tady, jen pár kroků. Stačí natáhnout ruku a můžeš jet dál. „Cože?“ Probrala jsi se? Pohlédla jsi do zrcadla? Vždyť to byly jen sny… Začala se ti vybavovat – tvá  poslední noc.

Zase ona, je mladší! Útočí mečem na dřevěného panáka, ona, má tělo pokryté ranami, po rukách jí stéká krev. Jeden úder letí za druhým… Čas ve snu běží rychle, hodiny, dny, dlouhé dny. A pak souboj, dívka stojí proti vysokému muži v plné zbroji. Ona pouze v bílých šatech, s katanou v ruce.

Jen zlomek vteřiny…

Střet!

Spousta krve…

Otevřela jsi oči. Takže ona je dávno mrtvá? Co tě potom žene?

Usínáš, umíráš…