Tetování

Každý svého štěstí strojvůdcem.  O tetování neboli kérce to platí dvojnásob. Mám ve svém okolí řadu potetovaných,  dokonce i  jednu potetovanou tetu. No problem. Většina lidí se zabývá tetováním po stránce estetické. Já bych do diskuse chtěl vnést ještě hledisko zdravotnické. Schválně nepíšu zdravotní. Jsem dalek toho, abych zde kázal o přenosu toho či onoho. Viděl jsem i vězně, kteří byli tetováni  špínou z podrážek svých bot... a dobrý. 

Řada mých pacientů je tetována. Na nejrůznějších místech. S oblibou si čtu nápisy na jejich tělech slibující nehynoucí lásku. Často jde o  lásku „nehinoucí“, když   dotyčná „myluje Karla“. Možná by někdo měl vydat gramatiku pro amaterské tatéry. Stačí pár hesel. Stejně se dokola opakují.  Měl jsem i jednu pacientku, která trpěla strachem z ročtvrcení a tak si podepsala všechny končetiny. Prý kvůli snadnější identifikaci.

V sousedství bydlel potetovaný Lůďa. Občas ke mně chodil jako pacient. Kromě hlavy měl umělecké výtvory téměř všude. Na hrudníku byla pirátská loď, na břiše pak poklad, rakev, piráti i krásné kurtizány. Léta strávená ve Valdicích se konečně zúročila. Za pivo jsme si mohli prohlédnout chodící galerii i s výkladem. Žádné školometské pindy od promovaného kunsthistorika. Real life. Jak on miloval ji, ona ho opustila a tomu jejímu pak rozbil hubu. Vytetovaná alegorie měla více dějství, protože ona byla pokaždé někdo jiný a tak postav kolem pirátské lodi přibývalo. Potíž nastala, když měl Lůďa slepáka. Přes noc se z chodící galerie stala galerie ležící. Jeho hlavní starostí bylo, aby i přes chirurgovo dovádění na jeho břiše zůstaly hlavní motivy životní epopeje zachovány. Proto taky přišel pozdě na operaci. Bál se, že ztratí  svou jedinečnost. Jizva byla podle toho patřičně velká. Naštěstí měl chirurg pochopení pro tetované a smysl pro humor.  V operačním protokolu jsem se pak dočetl následující: operační řez vedu horní hranou víka rakve...

Problematické je i tetování na místech, která rostou. V některých životních etapách to jsou téměř všechna místa na těle. Znáte to... Z koňů jsou naráz žirafy a  indián má podivně protáhlý obličej. Asi zklamáním. Viděl jsem i malého delfínka na bříšku, ze kterého se po letech stala velryba – na panděru. V Anglii jsem jednou na chirurgii vyšetřoval mladou dámu. Nechtěla se svléknout a ukázat svou „zadní tvář“, ačkoliv tam byl zdroj obtíží. Posléze se přece jen nechala přesvědčit. Na levé půlce měla vytetovaného oranžového kocoura Garfielda. Kocour tady číhal u dírky. Asi nemusím vysvětlovat u jaké. Po několika dětech a bouřích hormonů paní přibrala dobrých 30 kilo a z hravé kočičky byl obří tygr. Navíc vypadal jako po neštovicích...  Takže dvakrát měř a jednou tetuj. Raději někam na ucho nebo na záda. Tetování zdar!